Sloupek reprezentanta: Tereza Janošíková
Dnes je 21.11.2018

Orientační běh | Předstartovní horečka | 02.11.2018

Letošní úspěchy Terezy Janošíkové by vydaly na celý článek – připomeňme jen zisk tří medailí na Mistrovství světa juniorů nebo bronzovou medaili ze Světového poháru v Praze. Dnešní Sloupek reprezentanta ale bude trochu o něčem jiném. Terka společně s dalšími českými reprezentanty absolvovala sérii závodů Park World Tour (PWT) v Číně. S jakými zážitky se vrátila do Česka?

„A cože jsi to v té Číně vlastně dělala?“, slyším aktuálně ze všech stran a dalo by se o tom vyprávět nejeden dlouhý zimní večer, ale zkusím to drobátko zkrátit. Krásný desetidenní zážitek pro mne začal celodenním cestováním s devítihodinovým letem ku Pekingu (a to jsem ještě chytla ten nej let bez přestupu). Nicméně vše proběhlo nakonec bez závažnějších komplikací a během dalšího dne jsem se mohla setkat s ostatními nejen z Čech na místě činu. Následoval aklimatizační den s prvním přičichnutím k místním krásám, i nekrásám  zavrčený válečnou poradou k prvnímu PWT závodu, který nás čekal následující den. Byl jim ultra rychlý sprintec v nově zbudovaném parku protkaný hustou sítí pěšinek a vegetačních drobností. Trať to byla velmi pěkná, nicméně pro mnohé také pěkně výživná. Přeci jen ten časový posun šesti hodin pro nás Evropany znamenal závodění v noční čas a jeden den navyknutí si nestačí. Ostatně ono to tak bývá, dorazíte někam do vzdálenějších destinací, celý týden si zvykáte na jiný režim a až tomu finálně přijdete na kloub a už můžete i normálně spát, vydáváte se na cestu domů. To byl i můj případ.

Terka Janošíková s Vojtou Sýkorou a Markem Minářem na Velké čínské zdi. Foto: archiv autorky.

Každopádně po závodě jsme byli obdařeni místních obědovým balíčkem a éra plastová v přímém přenosu mohla začít. Po celou dobu pobytu, pomalu při každé činnosti, plast, plast, plast. Vždyť oni jsou schopni i to umyté nádobí vakuovat, aby náhodou na něm napadlo smítko prachu. Ale to že to zabalí i se zbytky špatně umytého jídla už je tak netrápí.  Nicméně jinak jsou to moc milí lidí v mnoha situacích. Zbylý prostor dne už jsme si vzali každý do své režie stejně tak jako každou volnou chvíli dnů následujících. Mnozí se vydali nejednou na tržiště, protože smlouvání s místními to prostě chceš, jiní se šli proběhnout či turističnit do okolí, nicméně každý jsme si prošli osmiproudovoou křižovatku na červenou nebo zažili kvalitní jízdou v přecpaném metru. Co se týče toho přecházení silnic, tak to prostě člověk musí koukat jen kolem sebe, protože jsou situace, kdy vám přijde, že všichni Čínani jsou slepí na ntou a fakt je netrápí, že byste se rádi dostali po pěti min čekání z jednoho konce na druhý. No a k tomu metro, to je mazec teda. Jasné, že to obrovská aglomerace s více než 20 mil. obyvatel, tudíž 20 linek je na místě. Ale to, že jezdí v intervalech jedné minuty a stejně by se tam našel jedinec, který by byl schopen vás zadupat do země, jen aby se dostal dovnitř a chytl právě tuhle konzervu lidí, mi prostě nějak nejde k chuti.

Plán čínského metra. Foto: archiv autorky.

Ostatně obecně ta mentalita je prostě jinde a nejednou jsem si řekla, jak jsem ráda, že jsem se narodila v Evropě/Česku. A jaké, že jsme to tam měli počasí? Asi takhle dny byly protkány smogem, smog párkrát i hezkým počasím, hezké počasí dokonce sluníčkem, i když závěrečné dny se nevyhnuly přízemním mrazíkům během noci. Tudíž pestré a veselé počasí nás provázelo. Zaběhli jsme si suma sumárum pět krásných Kačorem (Jaroslav Kačmarčík) postavených závodů v super terénech jako je příkladem Expo park či Forest Olympic park. Poštěstilo se nám návštěvy Velké čínské zdi a dalších pro turisty must see památečních míst.

Terka před olympijským stadionem Ptačí hnízdo v Pekingu. Foto: archiv autorky.

Nakoukli jsme i pod tu nejmenší pokličku dobrot čínské kuchyně a hlavně jsme si do hlavy dokonale vryli jednu frázi. WE LOVE BEIJING OOOO-WEEEEEEK. Ano přesně tato slova. Milujeme Pekingský o-týden. Slogan, jež nás provázel celým čínským dobrodružstvím. Byl podmínkou každého společného videa, které pro nás nadšený mediální tým po celém dni připravil. Aspoň nějaká anglická věta, které porozuměl každý kameraman a fotograf v našem okolí, a že jich teda bylo. Páč jinak si tam anglicky moc dobře nepokecáte, přeji jen jich je hodně, oni s ostatníma mluvit nemusí přeci, ale když jde o výhodný prodej to z nich ty číslovky, hlavně ty vyšší padají jedna radost. Nicméně závěrem musím potvrdit platnost našeho sloganu. Byl to neskutečně přínosný týden nejen po stránce orientační a jsem nesmírně ráda za příležitost být součástí. Měli jsme se moc hezky, ale jak se říká všude dobře doma nejlíp!

Děkuji za pozornost.
Tereza Janošíková

 

 

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *