Sloupek reprezentanta: Petr Losman
Dnes je 25.11.2017

Další | OB v ČR | OB ve světě | Orientační běh | Sloupek reprezentanta

Orienťáckou osobností, která nám zpestří dnešní pátek, je rodák z Hradce Králové. K jeho životním výsledkům patří třeba nezapomenutelný finiš pro vítězství na Tiomile 2005, 7. místo ve sprintu na MS 2003 ve Švýcarsku či štafetový bronz z World Games 2005 v Německu. Za svou bohatou sportovní kariéru neoblékal pouze reprezentační dres orienťácký, nýbrž si odskakoval i do atletického. Celkem pětkrát se zúčastnil MS v běhu do vrchu a za jeho osobní rekord na maratonu 2:28:29 by se nestyděl ani atlet specialista. Nyní předává v juniorské o-reprezentaci své bohaté zkušenosti dál. Už jste poznali Petra Losmana? 

Co se mu vybaví, když se řekne…..

  • Dolomitenmann

Tenhle závod je moje srdeční záležitost a navazuje tak trochu na moji vrchařskou minulost. První start jsem zde absolvoval v roce 2003, kdy jsem se celkem náhodou dostal do Eurofoam teamu a pak za ně běhal nepřetržitě až do roku 2013. V roce 2010 jsme vyhráli pořadí amatérských týmů a dosáhli tak cíle, který jsme si v tom roce 2003 vysnili. Běh sám o sobě je asi nejtěžší závod, který jsem kdy běžel, a proto ani nevím proč se tam rok co rok vracím, abych potrápil svoje tělo.

Dolomitenmann bolí… Foto: Eurofoam

  • trénování na MS v Japonsku (2005)

MS v Japonsku to byla čistá exotika, a jak se na to připravit v evropských podmínkách byl opravdu kumšt. Například Emil Wingstedt tuším trénoval na běhacím pásu v papírně, aby si zvykl na tu velkou vlhkost, která nás v Japonsku čekala. Já jsem v okolí žádnou papírnu neměl a proto jsem pro jeden z posledních tréninků zvolil dost netradiční metodu a to, že sem se při tempovém běhu Obřím dolem na Sněžku při 30°C oblékl do šusťáků a šusťákovky. Takže si náhodní turisté klepali na čelo a považovali mě za blázna, když jsem je předbíhal.

Petr na debutoval MS již v roce 2000 Foto: Jan Kocbach, Worldofo.com

  • moje přezdívka (Sosák)

Dobrá otázka, na kterou ani já neznám odpověď. Ta přezdívka, když jsem se díval do starých ročenek, je stará tak 27 let, takže asi nebude mít nic společného s nasáváním, jak by se mohlo zdá. A v zrcadle mi můj nos taky nepřijde nějak velkej, takže ani tudy cesta nepovede, takže vážně nevím. Asi to vzniklo jako nějaká blbost, která se chytla a teď ta přezdívka ke mně tak nějak neodmyslitelně patří. Dost lidí ani neví, jak se skutečně jmenuju (smích – pozn. red.)

Kolik zlatých doběhů od Petra ještě můžeme čekat? Kdoví… Foto: Petr Kadeřávek

  • finiš na Tiomile 2005

Vítězství na Tiomile je určitě můj největší orienťácký úspěch. A to, že jsem tenkrát běžel, byla opravdu velká náhoda. V zimě roku 2005 jsem se rozhodl, že bych jel na delší čas na sever. Chtěl jsem pracovat a zároveň běhat. Můj tehdejší kouč Radek Novotný měl kontakty na Halden SK a Södertälje-Nykvarn. Zatímco v Haldenu bych si všechno musel zařizovat sám, tak v SNO byli ochotni mi sehnat práci i ubytování, a proto jsem si tenkrát vybral je. Na jarních štafetách se mi podařilo vyhrát dva finiše, a trenéři se na základě toho rozhodli zariskovat a dát mě na nefarstovaný finiš místo mistra světa Niclase Jonasona s tím, že oni mi to přinesou na čele a já pak každého porazím na finiši. A tak se stalo, že to, co jsem si v duchu představoval, jaké by to bylo startovat první na poslední úsek na Tiomile, se stalo skutečností. Já byl tenkrát tak nervózní, že jsem vyrazil do lesa jen v krátkém dresu, i když bylo -5°C (smích – pozn. red.) Můj úkol zněl držet druhou figuru za Haldenem a pak ho na posledních 400 m porazit. Úkol se zdál být celkem jednoduchý, ale v reálu to tak snadné nebylo. Tore se mě snažil vše možně rozhodit, párkrát zastavil a chtěl, abych šel před něj, zkoušel zrychlovat, zpomalovat, nakonec se rozhodl pro drtivý nástup na předsběrku, a následně proletěl kamenným polem na sběrku a získal malý, ale zdálo se, že rozhodující náskok. Mně se ho podařilo ho v půlce doběhu doscvaknout a on možná zpanikařil a naběhl do jiného koridoru a tím mi ulehčil cestu k vítězství. Jak by to dopadlo, kdy to neudělal, se už nedozvíme. Ještě jednu perličku po doběhu mám, když jsem dělal rozhovor pro švédskou televizi tak jsem si pořád pletl slovíčka behind a before, takže to vypadalo, že jsem běžel celou dobu před Torem… (smích – pozn.red.)

  • trénování juniorů

K trénování mě přemluvil Košík. Ze začátku se mi moc nechtělo, ale teď jsem rád, že jsem na jeho nabídku kývnul. Práce s těma mladýma mě baví a myslím si, že jim pořád ještě máme co říct a pomáháme jim vyvarovat se nějakých chyb, které jsme sami udělali. A pro mě osobně je to i malá revanž všem trenérům, kteří se o mě v mládí taky starali. Mám na starosti hlavně roznos kontrol a stavbu a rozbor některých tréninků. Pozitivní je, že mi moje tělo dovolí některé tréninky v pohodě oběhnout, takže pak může být následný rozbor více autentický a není to jen strohé povídání od stolu. Dokonce se už zlepšuji i v přednesu a už to nekončí na podlaze, jako při mojí první přednášce.

Úvodní foto: Peter Holgerson, Courtesy Peter Holgersson

Ústřední juniorská trenérská dvojka předává zkušenosti za každého počasí, Foto: Czech junior orienteering

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *