Sloupek reprezentanta: Petr Kozák
Dnes je 24.09.2017

Sloupek reprezentanta

A zase tu máme pátek a s ním Sloupek reprezentanta. Dnes nám svůj čas věnoval Petr Kozák- usměvavý trenér z Kamenice, který dodnes prohání mladé soupeře na elitních tratích a doma v krabici má jednu velmi cennou medaili. Zlato z krátké trati na Mistrovství světa 1991 v Mariánských Lázních. Jak trénoval, proč běhá zrovna za Kamenici a kdy se podle něj dočkáme dalšího mužského individuálního zlata? Dozvíte se dál.

Jak se za Tvých časů trénovalo? Máš z té doby nějaké součty?
Docela mě to teď mrzí, skoro všechny tréninkové deníky jsem dal do sběru (smích – pozn.red.). Ale vzpomínám si, že maximální roční náběh byl asi 4500 km včetně běžek a že jsem měl z repre asi nejméně. Určitě se trénovalo trochu jinak, více objemově s koncentrací na jeden, maximálně 2 vrcholy. Dnes to mají špičkoví závodníci těžší, top závodů je mnohem více. Největší pokrok ale vidím v metodice mapového tréninku, my (nebo já určitě) jsme se snažili na vše přicházet spíše intuitivně a ne vždy se to dařilo.

Petr Kozák ani na dovolené nezahálí Foto: archiv PK

Jak ses dostal k OB?
Nejprve jsem byl malým turistou, pak jsem trochu povyrostl a stal se běhajícím turistou.

Proč běháš za Kamenici?
Milí lidé, příjemné prostředí. Doporučuji (smích – pozn. red)

Kdy čekáš, že budeme mít dalšího mistra světa v OB?
Dobře připravených závodníků máme dost, tak až se zase sejde u někoho den D a trocha štěstí. Konkurence je sice dnes o dost větší, než kdysi, ale věřím, že se toho dožiju. (To my taky, aby bylo s kým za pár let dělat Sloupek reprezentanta – pozn. red.)

Poslední české mužské individuální zlato na prsou Petra Kozáka, vlevo zlatá Jana Cieslarová, vpravo stříbrná Ada Kuchařová Foto: R. Samohýl

Kde se vůbec nachází Tvá medaile?
Poslední otázka mě skutečně zaujala. Doufám, že nikoho nezklamu zničením představ o pečlivě udržovaném „koutku slávy“ – medaile je v krabici spolu s ostatními, které mi přišlo zajímavé schovávat. Ostatní medaile jsem kdysi dal do školky na nějaký sportovní den.

Není to proto, že bych si jí nevážil nebo nebyl rád, že ji mám, to určitě ne, ale nemám potřebu si ji někde vystavovat. Vlastně ji stejně částečně nosím stále s sebou, stejně jako všichni ostatní nosí (nebo by měli nosit) s sebou ty pozitivnější a úspěšnější okamžiky svého života (a zahazovat ty, které se „tak úplně nepovedly”).

Petr Kozák

Úvodní foto: Petr Kadeřávek

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *