Sloupek reprezentanta: Marek Minář
Dnes je 17.10.2017

Orientační běh | Sloupek reprezentanta

Marek Minář, člen skupiny U23 dospělé reprezentace. Mára aktuálně studuje dvě školy a u toho stíhá trénovat na repre úrovni. Jak se to dá stíhat? Co si musí člověk odepřít a na co naopak musí dát důraz? Jak mu jde zimní příprava a jaké má cíle na letošní sezonu? To se dočtete v jeho Sloupku reprezentanta.

Jmenuji se Marek, je mi 22 let, bydlím v Horních Studénkách kousek od Šumperka a jsem závislý……..…na orienťáku. Jak asi všichni víte, tak v ČR závodím za ne někým moc oblíbený klub Magnus Orienteering a v zahraničí oblékám barvy IFK Mora společně s Vojtou Králem, který je i mým trenérem. Oba kluby mě samozřejmě podporují. Některý víc, některý méně, ale to není až tak podstatné, protože mě do smrti podporovat nebudou, a proto musím i trochu studovat. Aktuálně jsem studentem dvou vysokých škol (Fakulty sportovních studií MU v Brně ve 3. ročníku a Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně v 1. ročníku). O studiu druhé (lepší školy) jsem se rozhodl po tom, co Fakulta sportovních studií bohužel začala podporovat jen biatlonisty a fotbalisty. Všichni samozřejmě víme, že fotbalisté nedosahují zdaleka takové inteligence jako orienťáci, a proto mě i studium mezi takovými lidmi moc nebavilo.

Mára obsadil 3. místo Mistrovství světa juniorů 2014 v Bulharsku. Foto: archiv autora

Z tréninkového hlediska by se mohlo zdát, že jsem se samozřejmě úplně zbláznil a že není možné stíhat naplno trénovat. Věřte nebo ne, ale jde to, akorát si samozřejmě musíte odpouštět večerní hospody a válení se doma na gauči. Momentálně se cítím o dost více spokojený a i trénování jde mnohem lépe a snáz než v minulých letech a všechny tyhle věci mě začaly o dost více bavit. V loňském roce jsem v tréninku hodně tápal, protože skoro třetinu sezóny mě dost trápil kotník a bohužel jsem byl nucen se více válet doma na gauči, než kdykoliv předtím. Při nominačkách na MS natočilo „lilla stugan studios“ dost dobrý video, i když ne všichni si to myslí a sklidili jsme posměch hlavně od týpků přezdívaných Prapra a Vykund. Na Evropu jsem docela slušně vyladil, ale bohužel můj výkon nestačil na postup do finále. Jak jsem později zjistil, tak jsem tu jednu vteřinu, která mi chyběla na postup, dostal na doběhu, za což jsem si málem utrhnul hlavu.

Doběh B-finále sprintu na Mistrovství Evropy v Jeseníku. O 8 vteřin se mu nepovedlo projít branami A-finále. Foto: archiv autora

Další vrchol byla akáda v Maďarsku (Akademické MS – pozn. red.). Na sprint jsem vyladil asi tak, že mě porazili i Japonci. Long se celkem zdařil a štafety jsme s Danáčem a Píkejem plánovali na soustřeďku na Sucháku už 14 dní předem a na akádě všechno klapalo až na jeden malý detail, který jsme úplně nevychytali. Celé léto jsem poctivě roznášel kontroly na repre kempech MS, kde se z Uweho stal Pan Párek a Muroš všechny zesměšnil v kriketu. Samozřejmě jsem dostal od kauče i pár možností poměřit síly s těmi nejlepšími a pár tréninků si zaběhnout, na kterých jsem ale dostal docela slušně “na prdel”. Párkrát nám roznašečům hořela koudel u prdele, například když jsme roznášeli měřený trénink a deset minut za námi startoval Lundy (Mistr světa Olav Lundanes -pozn. red.). Za tuhle možnost děkuji kaučovi, protože takové zkušenosti jen tak ležet na zemi nenajdete.

Mára v cíli klasiky na Akademickém mistrovství světa. Skončil na 14. místě necelých 10 minut za vítězným Švédem Anderssonem. Foto: archiv autora

Celý podzim pak stál za starou bačkoru a forma, kterou jsem čekal na klasiku, přišla až v neděli na družstvech. Se začátkem studia nové školy začal i nový tréninkový rok a zatím jde všechno podle plánu jak má. Plán mi pořád píše Vojťas, na Vánoce jsem dostal smoothie mixér, já pořád trénuju a pes už se mnou po posledním výběhu nechce jít ani ven. Za to v Brně máme super tréninkovou skupinu v čele s Ňufem, kde točíme jak za mlada. V letošní sezóně bych se chtěl podívat na svěťáky ve Finsku, kde mě neskutečně láká „chasing start“ posledního závodu na klasice, popřípadě na sveťáky v Lotyšsku, Euromeeting nebo si zaběhnout závěrečnou sérii svěťáku u severní stěny Eigeru. Hlavně musím doklepat bakalářské studium mojí slavné fakulty sportovních studií, což snad nějak zvládnu.

To je ode mě asi všechno, omluvte mé gramatické chyby, pilně trénujte a snad si o mně po tomhle článku nebudete myslet, že jsem totální magor a dáme pokec na nějakých závodech!

 

Marek Minář

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *