Sloupek reprezentanta: Jan Mrázek
Dnes je 24.09.2017

Orientační běh | Sloupek reprezentanta

Jan Mrázek. Dlouhou dobu vynikající reprezentant a bloger, nyní hlavně jako trenér, pořadatel závodů, stavitel tratí i předseda legendárního oddílu Sportcentrum Jičín, ale na běhání rozhodně nezanevřel. O tom všem se dozvíte v dnešním Sloupku (ex)reprezentanta. Pěkné čtení!

Psaní blogu o mých o-zážitcích mi vydrželo skoro deset let. Nyní kvůli nedostatku času a také z důvodu úbytku o-zážitků pomalu upadá. Chápu, že to mnoho čtenářů těžce nese, ale už se objevují nástupníci, třeba právě Hustník na O-news.

Juniorské MS 2001 a zisk zlaté medaile v závodě štafet. Foto: archiv autora.

Když jsem si v roce 2012 na O-gala v Pardubicích přebíral ocenění za o-blogýsek roku, bylo to vyvrcholení mé spisovatelské kariéry. Přitom za pominulou slávu vděčím dvěma (tehdy ještě ne) mistrům světa. Blog mi založili Bet se Šéďou prvním příspěvkem „Můj osobní blog začíná“ z 18. dubna 2008. Následovala jejich a pak i moje především parodie na slavný Olafův blog, ale pak mě to chytlo, vzpomněl jsem si na rady přísné češtinářky z gymplu a začal jsem popisovat svůj o-život. Někdy to bylo i dost svazující – čtenáři čekali a já potřeboval něco vyplodit. Nezřídka jsem něco běhal nebo prováděl, jen abych měl o čem psát.
Někdy šlo psaní samo, někdy ztuha, většinou jsem ale dával text dohromady při běhání. To mi koneckonců vydrželo dodnes, běh je taková mozková terapie, při níž si člověk krásně urovná myšlenky. Teď už toho času moc není – myšlenky si sice urovnám, ale už nemám kdy je hodit na „papír“. Tak jsem přesedlal na Facebook. Není to úplně ono, ale aspoň něco. A taky jsem si to původně nevymyslel – když jsem běhal za Salomon, byla Facebooková sebeprezentace jedna z povinností.

Třetí místo v závodě Ještěd sky race 2017. Foto: archiv autora.

Asi jako správný ex-reproš bych se měl ohlídnout i za svou o-kariérou. „Dětské“ úspěchy z MEDu a MSJ byly fajn. I když díra do světa to nebyla, mládí toužilo slavit a pár světových medailí k tomu pomohlo. Tenkrát to ještě šlo obojí dohromady. Teď jen buď hodně běhám, nebo hodně slavím. Určitě mě ty úspěchy nakoply pro prvních pár let v dospělých a v podstatě položily základ pravidelného točení. Ale brzy jsem pochopil, že jsem přestoupil do jiné ligy. Naštěstí mě trénování bavilo, takže po pár letech jsem si mohl připsat celkem slušné 18. na sprintu a 24. na klasice na MS v Olomouci 2008. Další rok to vypadalo na sprintu na první desítku, ale zatmění mysli před cílem mě srazilo do kanálu.
A pak už začala převládat pohodlnost, pragmatičnost, přesycenost – kdo ví, prostě jsem nehodlal dojížděním na lesní tréninky a soustředění trávit tolik času a začal běhat víceméně „na suchu“. A to už se s vrcholovým OB neslučuje. Ale zase jsem i díky pravidelnému tréninku s Kerteamem ve Stromovce celkem úspěšně rozjel krosovou a silniční kariéru. To, společně se základem z orienťáku, jsem využil i v pár horských maratónech. Běhat mě naštěstí stále baví a je jedno co a kde. Tedy kromě městských masovek a poslední dobou populárních nesmyslů typu Color run, Zombie run a dalších kravin.

MS v běhu do vrchu 2014 (Švýcarsko). Foto: archiv autora.

Loni jsem se pokusil o comeback do orienťácké repre, který ale stejně rychle skončil, jako začal. Já toho ale nelituji ani vteřinu a zdá se, že o-scéna už se s tím nějak vyrovnala. Za těch mnoho let v repre jsem poznal spoustu zajímavých lidí, počínaje třeba Ropákem a konče třeba některými ze současné mladé generace, jejichž jména skoro ani neznám.
U běhání a OB zvlášť jsem ale zůstal. Tenhle životní styl a parta lidí okolo se prostě opustit nedá. Ať už to jsou oblasťáky, MČR, HDR s dětmi, pivní a večírek na Botasu – vše má něco do sebe.
Dřív jsem bral svět OB jako samozřejmost a užíval si soustředění, závodů a banketů všude možně po světě na náklady svazu. Zpětně zjišťuji, kolik času, úsilí a i peněz do OB přinášejí nadšení lidé, bez nichž by náš sport prostě nefungoval. Také proto se teď snažím orienťáku aspoň něco vrátit, takže občas pořádám závody, stavím tréninky, píšu tréninkové plány, mapuju a vedu legendární Sportcentrum Jičín.

Světový pohár 2016 v Polsku. Foto: archiv autora.

Facebooktwitter


  1. Věruš says:

    Skvělý článek!
    Mám jen dotaz na první fotku – kdo je ten třetí čech na stupních? Poznám Honzu, Binga, ale zajímalo by mě, kdo je ten klučina s brýlemi vpředu. Díky 😉

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *