Sloupek reprezentanta: Jan Hašek
Dnes je 20.10.2018

LOB | MTBO | Sloupek reprezentanta | 05.01.2018

Jan Hašek. Jméno, které bylo poslední rok velmi slyšet. Tento plzeňský dorostenec výrazně uspěl jak na loňském MED v LOBu, tak i na JMS v MTBO. Honza Hašek přemítá o svém zatím nejúspěšnějším roku ve své kariéře, vynuceném volnu, ale také se zamýšlí, jak jednou bude pořádat populární plzeňské pětidenní v MTBO. První Sloupek reprezentanta v roce 2018 si rozhodně nenechte ujít.

I přesto, že mojí loňskou sezónu lze soudit jako snovou, stále mám před očima lístek z vyčítání po posledním závodě v Litvě, kde bylo napsáno „MISSED PUNCH“. Nerozuměl jsem tomu, přece jsem byl všude, říkal jsem si… Ale přece, chybička se vloudila, stála mě stupně vítězů a možná i zlatou medaili. Ale dost o Litvě, začneme hezky od začátku, mojí LOBáckou sezónou.

Na loňském MEDu v LOB ve finské Imatře. Foto: archiv autora.

Na mojí zimní sezónu jsem se jako už obvykle připravoval s mým týmem na běžecké lyžování, mapové tréninky mi na tento rok dalo pouze prosincové soustředění v norském Sjusjøenu a pak nějaké závody u nás v Česku. Poté už jsme mohli vyrazit na vrchol sezóny do finského města Imatra, kde na nás čekala zima okolo -30 °C. Bylo skvělý rozloučit se s dorosteneckou kategorií medailí.
Dál pokračovala moje sezóna pouze klasickým lyžování, kde jsem se na konci sezóny konečně našel a začal bojovat s těma nejlepšíma.
Den po posledním závodu jsem odletěl s MTBO reprezentací na silniční soustředění na Mallorcu, tady jsem po asi 6 dnech onemocněl a zbytek soustředění pak strávil na lůžku.

Hned po lobech za teplem. Organismus to ale odnesl. Foto: archiv autora.

Díky nemoci byl můj odpočinek mezi sezónami vynucený. Na letní vrcholy jsem tak začal trénovat až na přelomu duben-květen, nakonec se to ukázalo jako dobrá volba, když se mi v létě dařilo víc, než bych si dokázal ve snu představit. Mé tréninky se tuto sezónu skládali spíš z běhu a z jízdy na kolečkových lyžích, než že bych nějak zásadně točil kilometry v sedle. Celé léto začalo mezinárodním tréninkovým kempem, který pořádala především Verča Kubínová s mým taťkou. Na kemp hned navazovaly naše 5days, které se konaly ve stejném kempu, a tak jsme se nemuseli nikam přesouvat. 5ti denní byly jako vždycky úplně top, vůbec nechápu, jak to naši taťkové vždycky dokážou, ale posouvají to rok co rok na jinou úroveň. Jak závody, tak i mezi závodní program byl nezapomenutelný, pro někoho možná i nezapamatovatelný. Netuším co budeme dělat my, až to na nás jednou spadne. Pak už následovala jen dřina, občas samozřejmě nějaká ta zábava. Pak se do konce prázdnin jen závodilo a závodilo.

Výčty mých úspěchů, které jsem loni posbíral, se ale nevyrovnají tomu času, který jsem strávil s partou super lidí, našel si nové kamarády z celého světa, s kterými jsem neustále ve spojení a už teď vymýšlíme plány a akce na další léto. Je skoro neuvěřitelné, jak dokáže sport, spřátelit a vytvořit pouto mezi lidmi.

Díky partě se povede zapomenout i na špatný závod a užít si zbytek dne. Foto: archiv autora.

Teď už jsem v plné přípravě na novou sezónu v obou sportech. Přesun do juniorů bude rozhodně velice těžký, ale věřím, že budu zas bojovat o ty nejvyšší příčky. A tohle je asi konec, musím už jdu zase trénovat…

Jan Hašek

 

 

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *