Sloupek reprezentanta: Eliška Sieglová
Dnes je 12.12.2017

Orientační běh | Sloupek reprezentanta

V letošním roce jí jen těsně unikla nominace na Juniorské mistrovství světa v OB (byla náhradnicí), a tak odjela na Slovensko na Mistrovství Evropy dorostu. Věčně usměvavá závodnice klubu SK Praga. Od příštího roku členka juniorské reprezentace. Poznali jste? Asi ano. Páteční sloupek reprezentanta si pro čtenáře připravila Eliška Sieglová.

Jak jsme se stali mistři v HROBu feat. Karel Vítek, a jiné pohádky…

Už na začátku sezóny jsme se s oddílovým kolegou Kájou Vítkem dohodli, že spolu poběžíme HROB. Čekala jsem, že to bude výzva, ale že tento maratónec bude takový rakeťák, to jsem netušila. Zezačátku byly naše ambice jasné – vyhrát juniory. Pak se nám ale juniorská trať zazdála krátká a přestoupili jsme do hlavní kategorie. Já to brala tak, že opouštíme od ambice na titul, Kája to naopak vzal jako o to větší výzvu!
Když jsme v sobotu dostali mapu a naplánovali, kudy scorelauf půjdeme, nasadili jsme raketové tempo. Můj trénink před HROBem? Žádný – užívala jsem si tréninkového volna a pohody v Řecku (víc ve sloupku od Barči Ch.). Když mě Kája musel už na třetím kilometru povzbuzovat, věděla jsem, že je to špatné. Nicméně dopotácela jsem se přes všechny ty kopce až do cíle (na posledních 100 m dokonce s úsměvem na tváři), a dokonce jsme vůbec neskončili špatně – byli jsme průběžně druzí se ztrátou něco přes 4 minuty.
Celé odpoledne jsem kulhala, k večeři jsem spořádala celý pytel těstovin, a doufala jsem, že do rána se nějak dám do pořádku. Ráno mě nohy nebolely o nic míň, ale jak se říká – čo bolí, to prebolí. Poté, co jsme první dvojici (Lukáš Hovorka, Jitka Jeřábková) doběhli na čtvrté kontrole, jsme natropili spoustu menších chyb, a tak jsme museli až do konce HROBu běžet jako o život. Kája mě tlačil do kopců a patří mu velký obdiv za to, jak to se mnou zvládl (zvlášť na posledních pěti kilometrech, kdy několikrát zaznělo, že „tenhle kopec už nevylezu“, nebo že „si tady sednu a už nikam nejdu“). A tak se stalo, že jsem si z Vizovic domů na rozdíl od brambory, jak už u mě na mistrovstvích bývá zvykem, vezla dvoukilový diplomy za první místo.

Vítězství dua Sieglová-Vítek na MČR v horském OB 2017. Foto: Slavek Pavelka.

V pondělí jsem se vzpamatovávala z těch 52 km, které jsem přes víkend naběhala, a v úterý jsem již v plné síle zahájila sezónu na pragovácké standardce. V úterý a ve čtvrtek běhám v tom pověstném Krčáku a ve středu točím na poli za domem, než začne můj oblíbený pražský pohár F1 (čti nočáky). A to není ironie – lepší běhat v noci sama s mapou v lese než běhat v noci sama bez mapy po poli.

Bronz na MČR na krátké trati pro Elišku Sieglovou. Foto: Petr Kadeřávek.

A když už tedy sloupek reprezentanta, jako čerstvý přírůstek v juniorské reprezentaci jsem absolvovala úvodní soustředění v Novohradských horách, kde jsme nejen běhali, ale i plavali, posilovali, a bavili se i kulturně. Můžu říct, že je o nás v rukou realizačního týmu dobře postaráno.

A jaké jsou moje cíle na příští rok? Nebýt věčně bramborový náhradník 😊. Už bych se do tohoto sloupku zbytečně nezabrušovala a všem vám přeju spoustu motivace do příštího roku. Na viděnou na Ó-Gala!

Eliška Sieglová

Na klasické trati při Mistrovství Evropy dorostu 2017 na Slovensku. Foto: Martin Jonáš.

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *