Radek Novotný: “Na individuální medaile si můžou pomýšlet jen profíci”
Dnes je 23.10.2017

Orientační běh | Rozhovory

Radek Novotný je šéftrenérem české reprezentace v OB již více než 10 let. Jak hodnotí výsledky reprezentantů na světovém šampionátu ve Švédsku? Co říká na kritiku z řad čelních představitelů ČSOS? Co si odváží z Lotyšska a Estonska, kde se reprezentace připravovala na budoucí šampionáty? Na to, i mnohem více odpovídal Radovan v rozhovoru pro O-news.cz.

Minulý týden jste se vrátili z Lotyšska, kde se konal Euromeeting v podobných terénech jako SP 2017 a MS 2018, navíc předtím jste trénovali v prostorech relevantních k MS 2017. S jakými pocity jste opouštěli Lotyšsko? Budou šampionáty v příštích dvou letech pro Čechy “hratelné”?

Právě tomu byl věnovaný článek na webu RD (najdete ho zde – pozn. red.). Takže jen v kostce: hratelné to určitě je. Má to blíž k našemu pojetí OB než k tomu skandinávskému. Včetně klíčového faktoru podložky.

Tréninkového kempu i Euromeetingu se účastnila řada zkušených závodníků. O nominaci např. juniorů nebo někoho z mladších jste neuvažovali?

Ta akce byla primárně určená pro jádro RD jako osahání terénů příštího MS. Před sezónou jsem myslel, že na to nevyjdou peníze, ale celé to náročné léto jsme docela finančně ukočírovali, a tak jsme se po MS dohodli, že by to byla dobrá investice, protože mnozí tam ještě nikdy nebyli. A je dobré vědět, na co se v zimě připravuju. Náklady na osobu byly poměrně vysoké, proto v užším kruhu, ale to je u akce tohoto zaměření obvyklé. Za mladé tam jela motivovaná Bára. A znovu podotýkám, že Euromeeting byl jen způsob jak nahlédnout do terénu. Závodní šance pro mladší ročníky byly letos poměrně slušné i bez toho – ve hře bylo AMS i start v rámci extrémně početného týmu na ME, kam jsme nakonec akreditovali bezprecedentních 24 závodníků.

S tím souvisí i další otázka. Měli jsme rozhovor na O-news.cz s Michalem Hubáčkem a říkal, že je přesně ten typ běžce, který nezvládl přestup do dospělých. Ročník 93 byl velice nadějný – Chloupek, Hubáček, Schuster, Hadač a další. Pokud vím, tak žádný z těchto běžců se ještě neukázal na nějaké větší o-akci. Co je možná horší, tak ani nejezdí na nominačky. Kde vidíš problém? Orieňťák nemá u nich už takovou prioritu?

Ono je docela lákavé paušalizovat, mluvit o “ročnících”, “generacích” a “skupinách”. Nicméně nejsme fotbal a počet respondentů každé té skupiny ani ze statistického hlediska neumožňuje hromadnou analýzu. Za každým z těch jmen je konkrétní příběh a hlavně konkrétní struktura motivace, což je klíčové. Jsou závodníci, kteří mají už od juniorů vizi, že chtějí v OB něco dosáhnout a chtějí se tam dopracovat. Spousta jiných na to přišla až po pár letech tápání, a pak se z nich staly naše současné hvězdy. A pak jsou takoví, kteří mají jasno, že je OB jako vrcholový sport neláká. Neexistují žádné dva stejné příběhy… A také je přirozené, že pokud je “tam nahoře” plno, tak začíná síla té vize v nižších patrech hrát ještě výraznější roli. S tím se teď potýkají například i Švýcaři… Není na místě rozebírat veřejně příběhy jednotlivých závodníků, jen bych si dovolil malou opravu: Adam Chloupek startoval v závodech SP, přičemž měl i nabídku jet na ME. Michal Hubáček také běžel závod SP.

Rád bych se ještě vrátil k MS, které bylo v srpnu ve Švédsku. Vojta Král dosáhl na svoje první individuální umístění v TOP 6. Myslíš, že je schopný za rok, za dva získat i medaili? Měl by se specializovat pouze na sprint jako někteří jeho soupeři?

Vojta má kapacitu na top6 ve sprintu už pár let a pokud by ho často nebrzdila zranění a nemoci, už to tam v duchu teorie opakovaného útoku mohlo spadnout i dříve. Stále si nemyslím, že by úzká celoroční specializace něco řešila. Těch opravdových specialistů tam moc nevidím. Lysell doběhl druhý na O-Ringu a Leandersson dokázal finišovat Tiomilu pro vítězství. Naopak cílené zaměření v posledních 2-3 měsících rozhodně smysl dává. Říkejme tomu třeba dánská cesta. Ale zpátky k Vojtovi – pokud mám spekulovat, tak ano, myslím si, že Vojta medaili udělat může, mozek i vizi na to má.

Z reakcí jsem pochopil, že hodně českých závodnic ztrácelo hlavně fyzicky. Kde vidíš příčiny, že nestačí na nejlepší? Nemají např. takové dobré podmínky pro trénování (díky studiu, pracovním povinnostem), kdy se nemohou věnovat OB naplno jako některé jiné soupeřky; hrál svou roli skandinávský terén, který nám tolik nevoní, …?

Na skandinávské podložce jsme pomalejší, to je holý fakt a je to naprosto přirozené. Každý je adaptovaný na typ pohybu, který většinově dlouhodobě provádí. Charakter běhu terénem u nás a ve Skandinávii je odlišný, my na to adaptovaní nejsme. Většina neseverských závodníků, kteří tam dokážou výrazně uspět, stráví každoročně významnou část svých tréninkových dnů někde na severu nebo tam přímo trvale pobývá. Dalším aspektem je samotné závěrečné vyladění na takové podmínky, je to přece jen pro většinu něco neobvyklého. Dříve se s nadsázkou říkávalo, že už na startu takového echt severského závodu ztrácíme paušálně minutu na kilometr. V našem týmu se najde řada závodníků, kterým se díky jejich značnému úsilí podařilo s tímhle hendikepem směrem k MS výrazně pohnout a připravení na to byli dobře. Samozřejmě souhlasím, že ženám to tentokrát moc neodsýpalo, ale příčiny bych zase hledal u každého zvlášť, neboť těžko si představit různorodější skupinu.

radovan_2

Pozávodní rozbor na MS ve Švédsku. Foto: Dmitri Potchepko

Bohužel po šampionátu nepřišla moc dobrá zpráva, kdy české ženy klesly pro MS 2017 do tzv. 2. divize národů (kvůli diskvalifikaci štafety v posledním závodě), což znamená, že budeme moct nasadit jen dvě závodnice. Myslíš, že je to trochu ústup české reprezentace ze špičky?

To nás samozřejmě všechny hodně mrzí. Je ironíí osudu, že jsem tenkrát hned po zveřejnění těchto pravidel IOF upozorňoval, že při tomto nastavení bude o sestupu pravděpodobně v některých případech rozhodovat právě diskvalifikace štafety… Je to trochu hra čísel. Ze započítávaných 6 závodů naše závodnice Britky 5x porazily a jednou byly disk. Rozhodl fakt, že z výsledků minulého roku se škrtá ta nejhorší závodnice, aby to bylo porovnatelné se zeměmi, které mají na startu jen 2 závodníky… Takže ano, holky teď zaběhly průměrně, ale na sestup to za běžného stavu rozhodně nebylo. I s tou diskvalifikací, kde jsme přišli o jednu šestinu hodnocení, to bylo jen o fous. Nicméně návrat je jasný cíl. A ústup ze špičky? Nemáme teď Danu nebo Evu v jejich vrcholné formě. Ale Denisa nebo Jana dokážou zaběhnout do desítky a stále to výkonnostně posouvají. A štafeta byla na MS vloni šestá, letos tuším výkonem někde sedmá osmá, na ME patá. To nijak nevybočuje ze série posledních let, kdy naše ženy byly asi 10x do šestého místa, ale přitom získaly jen jednu medaili.

A obecně to platí u mužů: muži získali řadu skvělých a hodnotných umístění ve druhé desítce, ale na tu úplně nejužší špičku to nestačí. Je to velmi těžké, ale lze definovat, co nám k té užší špičce schází?

Máme jen pět sprinterů konkurenceschopných na světové scéně. Důvod je prostý – ti ostatní bohužel běžecky nestíhají. Nicméně těch pět není číslo, které by nějak neodpovídalo velikosti naší federace a naší orienťácké tradice. Světová špička se zahušťuje. V lese dokázali naši kluci vyválčit v poslední době například dvě štafetové medaile z ME. To je přece famózní! Po letošním ME jsem měl pocit, že se to bralo jako totální samozřejmost. Což je dost dekadentní. Vždyť na medaili ve štafetách je potřeba mít přebytek výkonu a ještě navíc i to sportovní štěstí. Každá medaile v orienťáku je a bude velká frajeřina. Naše výkonnost na middlu je taky nad průměrem let minulých. Na individuální medaile si můžou pomýšlet jen profíci a navíc musí sednout terén. Koneckonců, individuální placku z MS nemá ani Tomáš Prokeš, a o jeho přístupu ani podmínkách asi nešlo moc pochybovat. Chápu, že pro běžného českého orienťáka je těžké vnímat například obrovskou hodnotu Šéďova 12.místa z MS, kdy ho těsně dokázal porazit jen jediný z domácích Švédů. Nebo fakt, že Vojta měl při skandinávském middlu evidentně kapacitu na top6. Tenhle terén ale nebyla žádná pseudoskandinávie, tohle bylo opravdu komplexně náročné. Na běžné elitserii s nimi krok držet nedokážeme. Tady je, myslím, vidět nějaká jejich cílená a docela úspěšná práce.

kitl

Inzerce

Po šampionátu se objevovaly názor z řad vrcholných představitelů ČSOS, ale i samotných reprezentanů, že by reprezentace  měla nastavit “jiný model přípravy”. Souhlasíš? Jak by měl vypadat nebo co by se mělo změnit?

Nejsem si úplně jistý, kde vznikl ten pocit, že je letošní sezóna nějak totálně nevydařená. Ano, ME se běželo doma, ale také tam startuje po šesti z každé silné země. To je v některých případech dvakrát tolik kvalitních lidí. A náš terén nám sice sedí, ale taky je univerzální. Získali jsme medaili. Sprintová štafeta se držela na čele a doběhla pátá, stejně jako ženská štafeta. To je nějaký důkaz výkonnostního ústupu? Povedla se nám bombastická kvalifikace middle, snad historicky úplně nejlepší. Ale je to “jen” kvalifikace – možná to vzbudilo nerealistická očekávání, která se pak nenaplnila – přesto se Šéďa probojoval na velkou bednu. Na to musel porazit drtivou většinu z šestic Švédů, Švýcarů, Norů, Francouzů, Rusů, Finů… Někteří zůstali trochu za očekáváním, ale to je přece sport. Ve finále na ME téměř není slabých jmen, ale poražených je většina. Důležité je, jestli jsme měli na to je porazit nebo ne. A v řadě případů na to rozhodně bylo (např. Denisa), což dává naději, že se to příště může povést… Z AMS jsme i přes neproměněnou šanci mužské štafety přivezli pět medailí a i řada závodníků druhého sledu se na to dokázala důstojně nachystat. Na MS se i přes mnoho rezerv většina závodů vydařila. Dvě šestá místa ze sprintů jsou supr. V lese doběhli kluci z šesti možností 5x mezi 10.-20.místem. V přísné Skandinávii. To má být neúspěch?! Denisa bez větších skandinávských zkušeností zaběhla hodně solidní middle, bez visících lidí to byl top15 výkon a i ztráta je vzhledem k terénu důstojná a nadějná. Bylo to její druhé MS. I Dana na klasice prodala, na co bylo. Naopak MS se letos moc nepovedlo Janě a Áďa zaběhla průměr. Oběma se ale krátce předtím docela povedlo AMS… No a pak přišly ty katastrofální štafety, které nám většinou dodají nejsilnější výsledky. Kluci měli prokazatelně výkonnostně i v daném terénu na boj o bronz, ale neustáli to a doběhli jedenáctí. Holky běžely podle předpokladů na sedmé, osmé místo, ale disk. Celkové vyznění našeho působení to ohromně nabouralo. Nic nenaznačovalo, že by ten den měl být tak smolný právě tak, jako nic nenaznačovalo tenkrát ve Švýcarsku, že právě ten den bude historický… Celkově si opravdu nemyslím, že by letošní sezóna byla nevydařená. Na druhou stranu charakter domácí i světové scény se stále vyvíjí a i my se musíme snažit reagovat. Změna je určitě život, ale “jiný” zase neznamená automaticky lepší. Dokážu si představit hodně dramatické změny v pojetí, ale na druhou stranu je potřeba dát si pozor, aby to nedopadlo jako v Dánsku, kde za pár hvězdama už nikdo není. Základní recept na úspěch je stále stejný – mít jistou dávku talentu a jít do toho totálně po hlavě. Letos jsou našima výsledkovýma oporama Šéďa, Vojta, Denisa, Dým… a to jsou lidi, kteří tím totálně žijou. Není to náhoda.

Po MS byly blogy i sociální sítě docela kritické k vystoupení závodníků ve Švédsku. Čteš tyto komentáře? Máš přes to i chuť do další práce u reprezentace?

Jak jsem už výše naznačil, úplně se neztotožňuji s blbou náladou, která se tady jaksi kolem toho rozvinula. Trochu to připisuji i absenci komunikace z naší (mojí) strany směrem do naší orienťácké komunity. Jenže ty akce šly od dubna jedna za druhou až do září, realizace má vždycky prioritu a já mám taky rodinu… Jasně, dnešní doba nám dává úžasně snadné možnosti projevovat své názory. Z internetových diskuzí na mě ale obecně padá strašná skepse ohledně nás samých. Proto to moc nesleduji, na jakékoliv platformě. A to říkám s plným vědomím toho, že jsem se toho před lety taky dost aktivně účastnil. Radši bych, aby světem hýbaly jiné síly než “vox populi vox dei”… Navzdory nevydařeným štafetám na MS motivaci stále cítím, vize mám a jde mi o to samé jako blogerům a diskutérům – aby naši závodníci lezli na velké i malé bedny.

Moc děkuji za rozhovor!

Já děkuji za otázky.

radovan-ms-bronz

Letos uplynulo 15 let od zisku bronzové medaile ze štafet na MS v Tampere, která běžela ve složení Novotný-Ropek-Jedlička-Horáček. Foto: archiv oddílu SHK

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *