Psychologie v OB – 8. díl: Specifika špičkového výkonu
Dnes je 22.10.2018

Metodika | Psychologie | 20.12.2017

V předvánočním díle seriálu o psychologii v OB se podíváme na to, jakou roli hraje mentální příprava a jednotlivé techniky pro podávání špičkových výkonů. Článek také představí další faktory, které mohou ke špičkovému výkonu přispět.

V několika předchozích dílech seriálu Psychologie v OB jsme se zabývali tématem mentální přípravy. Konkrétně jsme se zaměřili na:

Několik konkrétních technik mentální přípravy:

Kromě těchto základních technik samozřejmě existují další způsoby, jak trénovat svoje mentální dovednosti. Mezi ty, které jsme v předchozích dílech nezmínili, ale specificky pro orientační běh mohou být velmi užitečné, patří třeba ještě využití simulací nebo obvyklé předzávodní postupy (EN: routines).

Simulace

Se simulacemi, kterými nemyslíme nahrané pády a zranění fotbalistů, ale cílené trénování a modelování náročnějších závodních situací, se pravděpodobně setkala většina orientačních běžců. Může se jednat o tréninky typu „opakované starty“, „první úsek štafet“, „handicap“, „kontrolní mapové tréninky“, „stínování“, „náběhy za hranu“, tréninky na změnu tempa“, „tréninky na držení vrstevnice“, „změny směrů“, „hustníkové pasáže“ atd. Méně obvyklý je pak trénink specifických předstartovních nebo podoběhových situací. Z předstartovních situací lze trénovat třeba automatizování jednotlivých předstartovních úkonů, zvládání posledních momentů před startem nebo navození závodního naladění. Na soustředění TSM Pardubicko a Vysočina jsme pak třeba zkusili simulovat i podoběhové situace, se kterými se mohou závodníci setkat na zahraničních akcích – pozávodní rozhovory v angličtině.

Opakované starty jsou určitě výborným nástrojem simulací. Zdroj: Tréninkový servis.

Obvyklé (před/po)závodní postupy

Technikou, nebo spíše postupem, který může sportovce ideálně připravit na nadcházející závod, případně pomoci závod zpracovat, jsou i „obvyklé postupy“ (EN: routines). Nejčastější jsou asi předzávodní postupy, tedy sled úkonů a myšlenek, které závodníka naladí na závod, zacílí jeho pozornost, pomohou dosáhnout ideální úrovně aktivace. Do takového předzávodního postupu pak můžeme řadit standardní rozběhání, rozcvičku, ale i drobnosti jako upravení popisníku, či poslední pohled na buzolu a kód první kontroly těsně před startem. V ještě širším pojetí pak do předzávodní rutiny mohou patřit i kroky, které závodník dělá několik hodin nebo dokonce dní před závodem (např. konkrétní plán stravování, regenerace, ranní proklusnutí apod.). Je dobré, když má závodník nějaký standardní předstartovní postup, který aplikuje na všech závodech a případně i důležitých trénincích. Tento postup mu umožní se zaměřit sám na sebe, mít nad předzávodní situací větší kontrolu a připravit se na výkon po všech stránkách (fyzické, taktické i mentální) [1]. Podobně lze uvažovat i nad pozávodními postupy (výklus, doplnění energie, zhodnocení závodu, ventilace pocitů ze závodu atd.), které pomohou sportovci závod uzavřít a fyzicky i mentálně se zklidnit. 

Špičkový výkon, flow, individuální zóna optimálního fungování

Pojďme se ale nyní podívat na hlavní téma dnešního článku – specifika špičkového výkonu. Špičkový výkon (EN: peak performance) je ve sportu popisován jako situace vynikajícího, nadprůměrného fungování, která často vyústí ve skvělý výsledek [2]. Špičkový výkon je ovlivněn jak fyzickými, tak mentálními aspekty a je vždy relativní vzhledem k úrovni dovedností konkrétního sportovce. To znamená, že špičkového výkonu nedosahují jen skvěle fyzicky a technicky připravení závodníci, ale špičkový výkon (úměrný dovednostem) může podat i závodník nižší úrovně.
Dalšími fenomény, které se se situací špičkového výkonu do jisté míry překrývají, jsou i flow (česky lze popsat jako plynutí) a velmi vědecky znějící individuální zóna optimálního fungování (EN: individualized zone of optimal functioning).
Flow je pocit či situace, kdy se „vžijeme do vlastní aktivity tak, že nás úplně pohltí, že si ji naprosto užíváme, že přestáváme vnímat čas i okolí“ [3]. Ačkoliv prožití fenoménu flow ještě automaticky neznamená podání výrazně nadprůměrného výkonu, sportovci, kteří podali špičkový výkon většinou popisují pocity korespondující s fenoménem flow. Je tedy pravděpodobné, že pocit úplného ponoření se do aktivity a její téměř až automatický a perfektní průběh může předznamenávat to, že závodník podá špičkový výkon.
Dalším způsobem, jak nahlédnout na mentální nastavení před a při závodě, je skrze emoce související s výkonem. Přístup skrze individuální zónu optimálního fungování se snaží definovat ideální emoční naladění pro jednotlivé sporty a konkrétní závodníky, ve kterém je pravděpodobnost špičkového výkonu co nejvyšší [2]. Emoce rozděluje do čtyř oblastí: pozitivní emoce podporující výkon (př. motivovaný), pozitivní emoce zhoršující výkon (př. bezstarostný), negativní emoce podporující výkon (př. nervózní), negativní emoce zhoršující výkon (př. sklíčený). To, zda jsou pro výkon jednotlivé emoce podpůrné či nikoliv samozřejmě výrazně závisí na typu sportu a konkrétním člověku. Jinak tomu bude například u ledního hokeje a jinak u orientačního běhu, a ještě jinak u sportovní střelby.

Ukázka profilu optimálních a nepříhodných emocí pro výkon v běžeckém lyžování a ledním hokeji. Zdroj: [2], str. 163.

Ať už se na špičkový výkon díváme skrze flow, individuální zónu optimálního fungování či selský rozum, je zřejmé, že mentální dovednosti a předzávodní naladění a nastavení hrají ve výkonu sportovce zásadní roli. Z výzkumů ve sportovní psychologii pak vyvstal detailní profil úspěšných elitních sportovců a mentálních dovedností, které tito sportovci využívají. Cílem mentálního tréninku tak je právě osvojení těchto technik a jejich cílené využívání pro nastolení „ideálního“ závodního a tréninkového nastavení, ve kterém je podání špičkového výkonu pravděpodobnější.

Mentální aspekty špičkového výkonu. Zdroj: [2], str. 171.

Ve všech dosavadních dílech seriálu jsme se zabývali především závodníkem jako jednotlivcem a tím, jak sám skrze psychologickou přípravu může ovlivnit svoji motivaci, výkon a potažmo i výsledek. Elitní sportovci se však shodují v tom, že k opakovanému podávání špičkových výkonů a zároveň radosti z vykonávané aktivity jsou zásadní i věci mimo ně samotné [2]. Sportovci v týmových sportech zdůrazňují důležitost dobré atmosféry v týmu, důvěry a pozitivně naladěného kapitána. V týmových i individuálních sportech mají veliký vliv i trenéři a konzultanti, třeba na to, zda a jako moc se budou sportovci věnovat právě mentální přípravě. Nejen pro sportující mládež je důležitá i rodina a nejbližší známí, jejich podpora, ale i názory na sport a životní styl obecně. V neposlední řadě pak výkon ovlivňují i věci organizačního rázu, jako je jsou finance, cestování, obavy o (ne)zařazení do týmu, struktura týmu a jeho fungování. A právě na některé z těchto aspektů se třeba zaměří další díly seriálu.

V tuto chvíli Vám, všem čtenářům seriálu, moc děkuji za podporu. Pevně doufám, že Vám články přinášejí nové a zajímavé informace, které dokážete zužitkovat třeba v nadcházejícím roce 2018.

Hodně zdraví, naběhaných kilometrů a zábavy při trénincích i závodech!

 

Zdroje

[1] Taylor, J. & Wilson, G. S. (2005). Applying Sport Psychology. Champaign, US: Human Kinetics.

[2] Williams, J. M. & Krane, V. (2015). Applied Sport Psychology: Personal Growth to Peak Performance (International Edition). NY: McGraw-Hill Education.

[3] Horčičková, V. (2016). Souvislost předzávodního stresu a použitých copingových strategií s prožíváním závodního flow u běžců orientačního běhu. Nepublikovaná bakalářská práce.

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *