Na slovíčko s Pavlem Košárkem
Dnes je 17.10.2017

Orientační běh | Rozhovory

Pavel Košárek vede od podzimu 2013 juniorskou reprezentaci OB, nyní načíná svoji čtvrtou sezonu. Povídali jsme si těsně před odjezdem do Švédska, kde jsou junioři právě na úvodním soustředění. Dají se simulovat podmínky skandinávského terénu v ČR? Jaké jsou novinky v juniorském týmu? To a mnoho dalšího nás zajímalo a odpovědi Košíka najdete níže.

kosarek2

Pavel Košárek na JMS 2016, které proběhlo ve Švýcarsku. Foto: Boris Navrátil.

Juniorská reprezentace je na prahu nové sezony. Jsou nějaké novinky v realizačním týmu nebo v systému práce s výběrem?

V zásadě ne. Realizační tým je stejný jako byl loni a systém přípravy také. Po těch 3 letech u týmu si to nějak sedlo a tím, že loni došlo ke větší změně v systému práce s dorostem, tak se nám otevřely dveře v tom, že jsme juniorský tým udělali standardně ve věkovém rozpětí 17-20 let, tak jako ho mají například ve Švýcarsku, Finsku a dalších zemích. Tým je rozdělen na skupinu reprezentantů (letos 16) a pak ještě na poměrně velkou skupinu sledovaných. Přičemž ale zůstalo zachováno, že se 17-18 letí závodníci mohou zúčastnit buď ME dorostu nebo JMS. Letos stejně jako minulé roky někteří závodníci tuto možnost využili. Už v uplynulé sezóně jsme tak zaznamenali velký nárůst konkurence, která nutila závodníky na sobě mnohem více pracovat, a to se projevilo i v předvedených výkonech.

Na první úvodní soustředění se vydáváte do Švédska. To je trochu netradiční. Směřujete všechno k JMS 2017, které se koná v okolí finského Tampere?

Letošní sezóna nás vyšla finančně nad očekávání dobře, a tak si můžeme dovolit uspořádat toto soustředění. Je to možná trochu nestandardní, ale už loni jsme byli takto na zkušenou v Maďarsku. Jde mi o to využít prostředky efektivně, a čím víc a čím dřív naši mladí závodníci získají tyto zkušenosti, tím to pak budou mít na velkých akcích jednodušší. Ale ano, samozřejmě cílíme i na příští JMS, na které je tato příprava nutná. Potřebujeme získávat, co největší rutinu v severských terénech, pokud tam chceme uspět. A z tohoto pohledu je jedno, ve kterém ročním období tam jedeš, pokud tam zrovna neleží metr sněhu.

Asi ne všichni junioři mají zkušenosti v takto náročných terénech. Dají se podobné podmínky nasimulovat i v ČR?

U juniorů resp. staršího dorostu je problém v tom, že jsou ještě příliš mladí na to, aby získali tolik zkušeností, a tím jsou nůžky mezi Skandinávci a neskandinávci mnohem více rozevřené. Na druhou stranu současní závodníci mají mnohem více možností, než jsme mívali třeba my a také je využívají. Spousta z nich už nyní působí v nějakém skandinávském klubu. Nějaké podmínky si v ČR můžeš nasimulovat vždy. Rozhodně je v průběhu zimní přípravy vhodné najít si nějaký tréninkový okruh, kde budu běhat v těžkém terénu, přelézat stromy atd. Připravovat si mapové tréninky na mapách bez cest, s omezeným množstvím informací, běhat nočáky. Ale stejně to tam musíš jet zažít. A co považuji za minimálně stejně důležité, je nelajdačit v českých lesích. Nepodceňovat využívání buzoly, domapovávat se ke kontrole, zkrátka vědět proč. To jsou prvky, které český les kolikrát netrestá, ale Sever ano.

Z toho vychází i moje další otázka: kde proběhnou nominační závody? Najdete alespoň trochu podobný terén v Čechách nebo je plánujete na severu?

V předběžném návrhu plánu přípravy na příští rok je část nominaček při otevřeném soustředění ve Skandinávii a část v ČR. Podobně jako v roce 2015, kdy bylo JMS v Norsku. Více zatím prozradit nemohu.

reprejun

Juniorská reprezentace a realizační tým na přípravném tréninkovém kempu před letošním JMS. Zdroj: FB Czech junior orienteering team

 

V letošním roce výborně zaběhl klasiku Matouš Fürst (doběhl na 5. místě). Vidíš někoho v současném kádru, který by mohl Matouše (přešel do kategorie dospělých) nahradit?

Tak určitě (smích – pozn. red.). Tady bych byl rád, aby si naši závodníci vzali z Matouše příklad. On je samozřejmě výborně fyzicky připravený, ale tento závod se mu podle mě povedl hlavně proto, že byl na něj 100% takticky připravený. Využil veškeré informace o terénu, které měl a na základě toho si vytvořil taktiku, kterou pak v závodě důsledně dodržel. Když se podíváš na jeho GPS ze závodu, tak uvidíš, jak ten závod v jeho podání jednoduše vypadal. Závodníky a závodnice, kteří by ho (a nejen něj) mohli nahradit, rozhodně máme a nebudu vyzdvihovat jednoho nebo jednu. Jsem rád, když máme silný celý tým a zrovna jeho vyrovnanost by třeba mohla příští rok v Tampere slavit úspěch, tak jako tomu bylo v roce 2001 v dospělých (zde vybojoval mužský tým ve složení Ropek-Jedlička-Novotný-Horáček bronzové medaile v závodě štafet na MS – pozn. red.).

V minulosti juniorský výběr hodně spolupracoval s dospělou reprezentací (řada akcí byla společných). O tomto modelu neuvažujete nebo nemělo to požadovaný efekt?

Máš pravdu, společné akce s dospělými byly za Honzy Potštejnského a bývám na to někdy dotazován. Bohužel ale narážím na pár nevýhod. Nás jezdí na soustředění standardně kolem 30, takže už by se jednalo o dost velkou skupinu, těžko se ti bude shánět ubytování v atraktivní lokalitě atd. Dále si nejsem jist, že by při věkovém složení 17-20 let, kdy se ti nejmladší rozkoukávají v JRD, by pro ně soustředění s další věkovou kategorií mělo význam. Také se snažím reagovat na to, co nám nejde a na další akci se na to zaměřit a dospělí mají zase své jiné požadavky a toto vše by bylo nutné skloubit a je otázkou, zda by to bylo ku prospěchu věci. Takže mně osobně se jeví jako mnohem rozumnější, když junioři posledním rokem budou pozváni na nějakou akci dospělých. I pro ně to bude mít větší význam, kdy tam nikdo z vedení JRD nebude a bude pro ně snad také velkou motivací vidět v akci své starší orienťácké vzory.

Přeji úspěšný další rok s juniorskou reprezentací a díky za rozhovor!

Díky moc a vám zase hodně spokojených čtenářů.

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *