Na slovíčko s Dušanem Vystavělem
Dnes je 23.10.2017

Orientační běh | Rozhovory

Dušan Vystavěl je staronovým členem VV ČSOS, kde má na starosti mezinárodní vztahy svazu, v loňském roce také kandidoval do Rady IOF a nově je také technickým delegátem pro soutěže v orientačním běhu Evropské asociace univerzitního sportu (EUSA). Zeptali jsme se ho na několik otázek.  

Vraťme se ještě do loňského roku, kdy jsi kandidoval do Rady IOF – bohužel to nevyšlo. Co na konec rozhodlo? Silný lobbing ostatních kandidátů?
Když jsme to při návratu rozebírali tak mi Honza Exner říkal, ať si to moc nezabírám, že s největší pravděpodobností by neuspěl nikdo z České republiky. Když to s odstupem času a v kontextu s ostatními sportovně-diplomatickými akcemi (např. volba pořadatele MS v biatlonu) hodnotím, tak asi měl pravdu – hlavním důvodem nejspíše byly geopolitické vztahy. Teoreticky se sice volilo 11 členů Rady, ale prakticky to byl můj souboj s Francouzem Vincentem Freyem o 1 volné místo, protože ostatní kandidáti byli stávajícími členy Rady a federace nejspíš volily ze setrvačnosti. To nakonec ukázaly i výsledky, kdy já jsem skončil se 27 hlasy (z 39 delegátů) na posledním místě a Vincent s 31 na předposledním (ale to mu stačilo). Samozřejmě, teď už vím, že některé věci jsem měl udělat jinak a lépe (např. ten zmiňovaný lobbing zejména u silných federací), některé okolnosti byly ale proti mně naprosto neočekávaně. Například – projev, kterým jsme se představovali, byl přesunut z vlastního jednání Shromáždění (kde se účastnilo 40 států) o den dříve, na přípravný seminář, kde byla přítomna maximálně dvacítka nejsilnějších federací a vlastně byl úplně k ničemu, protože tam jsme se všichni znali. A zrovna můj výkon při projevu určitě nepatřil k těm nejslabším (dle sdělení nezávislých pozorovatelů). Sebekriticky, ale také musím uznat, že Vincentova angličtina byla lepší a taky během finálního týdne ve Stromstadu působil průbojněji. Takže mám do budoucna co zlepšovat …

Z představování orienťáku technickým delegátům ostatních sportů při konferenci ve Slovinsku. Foto: archiv Dušana Vystavěla

 

Když jsme domlouvali rozhovor, napsal jsi mi: “I když to nakonec nevyšlo, tak to stálo za to.” Jak jsi to přesně myslel?
Nejprve se musím omluvit, že jsi na moji odpověď musel 4 měsíce čekat (pozn. redakce – rozhovor jsme původně plánovali na září). Bylo toho na mě loňský podzim nějak moc … Ale zpět k otázce. Celá kandidatura byla obrovská zkušenost, poznal jsem spoustu nových lidí, kteří mi pomáhali a radili – poděkovat bych chtěl zejména generálními sekretáři ČOV Petru Graclíkovi a místopředsedovi Romanu Kumpoštovi, spolupráce s tiskovým oddělením a vedoucí kanceláře paní ministryně byla také naprosto excelentní. A v neposlední řadě to byla také skvělá atmosféra v našem domečku ve Stromstadu. Například při tom jak se mnou Exík a Lenka pilovali projev, jsem si připadal jako Colin Firth (Jiří VI) ve filmu Králova řeč. Poděkování za podporu ale patří i dalším našim zástupcům – Jirkovi, Radanovi, Kačorovi, Krtkovi a Dimovi.

 

CEYOC nebo-li Central European Youth Orienteering Cup (utkání mladých ve střední Evropě) je tvoje “dítko”, loni jsi ho uspořádal poprvé. Jaké jsou plány na další roky? Kdo se pořádání ujme?
Tak pro letošní rok se pořadatelství ujali Poláci, kteří pod vedením Wojciecha Dwojaka uspořádají tuto akci nedaleko od Wroclavi, v Sobótce v termínu 31.3. – 2.4. Sobotní middle a nedělní štafety proběhnou obdobně jako v loňském roce, do oficiálního programu se ale dostal i páteční sprint. A pro rok 2018 mi právě před několika dny Maďaři potvrdili uspořádání v termínu 6.-8.dubna severozápadně od Budapešti. Pro rok 2019 pak plánuji oslovit někoho ze Slovenska.

Při loňském MS ve Švédsku. Foto: archiv Dušana Vystavěla

Nepřipadá Ti ale, že akcí pro dorostence je již moc? V rámci oblasti jsme řešili, že aktivní dorostenci mají každý víkend něco – závody, soustředění s oddílem, TSM, s reprezentací, příp. EYOC atp. a nezbývá už čas na vyladění formy nebo i jiné aktivity.
Uznávám, že z českého pohledu, a zejména z těch oblastí, kde dobře fungují TSM/SCM nebo oddíly, se to může zdát hodně. Nicméně pro ostatní federace jsou tyto závody obrovskou příležitostí, kde jejich závodníci mohou získávat velmi cenné zkušenosti. Ale i pro naše dorostence tato akce může přinést nové zkušenosti – např. se systém „americké atletické“ nominace (jede prvních šest z jednoho konkrétního závodu) se tak často nesetkají, také si mohou vyzkoušet ten tlak, kdy „musí“ nejen vyhrát, ale ještě i vyhrát o hodně. Myslím, že i pro naše dorostence jsou tyto závody přínosem.

V loňském roce jsi začal působit i jako technický delegát orientačního běhu v soutěžích EUSA. Můžeš nám říct o co se vlastně jedná?
Evropská asociace univerzitního sportu je multisportovní organizace, která má sídlo ve slovinské Lublani, vznikla v roce 1999 a v současnosti sdružuje 19 sportů (pouze letních) a pro rok 2019 ke svému 20. výročí plánuje rozšíření o 20. sport, kterým se stal orientační běh. Liché roky se pořádají samostatné šampionáty, sudé roky jsou pak na programu multisportovní hry. Každý sport v EUSA má svého technického delegáta, který je za sport zodpovědný – podílí se na tvorbě, případně aktualizaci pravidel, schvaluje terény, kontroluje připravenost pořadatelů a podobně. Díky iniciativě Ivany Ertlové, členky exekutivy EUSA a předsedkyně ČAUS se podařilo získat toto místo pro Českou republiku. Poté mě předseda komise OB ČAUS Ondra Vodrážka oslovil s nabídkou, podal jsem kandidaturu, kterou exekutiva EUSA schválila. Společně se sportovním ředitelem EUSA Patrikem Perošou jsme pak dali dohromady program soutěží. Byl použit osvědčený model World Games (a také české LODM J) – tedy sprint, middle a sprintové štafety, závody které jdou uspořádat prakticky kdekoliv na světě (viz např. WG v Tchai-pei nebo v Calí). Co je však nejdůležitější. EUSA soutěže nejsou pouze pro reprezentační týmy (tak jak tomu je např. při soutěžích AMS), ale může se jich účastnit každý vysokoškolský student do věku 25 let. Nesoutěží se za státy, ale za jednotlivé univerzity. A sportovní výsledky nejsou úplně nejdůležitější, důležitá je celkové atmosféra, pohoda. Tedy něco podobného jako při Českých akademických hrách …

Při jednání v Bělehradě. Předseda organizačního výboru EUG 2020 Siniša Jasnič po levici Dušana Vystavěla. Foto: archiv Dušana Vystavěla

Takže vysokoškoláci se mají na co těšit. O kterých pořadatelích je již rozhodnuto?
V roce 2019 proběhne historicky první šampionát v České republice, v Olomouci. Společně s Jindrou Smičkou plánujeme použít osvědčený koncept – ubytování a strava ve vysokoškolském kampusu v Neředíně, místa jednotlivých závodů zveřejníme hned, jakmile je budeme mít potvrzená a schválená asistentkou technického delegáta. Pro české závodníky má lokace Olomouce jednu nespornou výhodu – ušetří za cestovní náklady. EUSA má také eminentní zájem na začleňování i hendikepovaných sportovců a my jsme zase loni získali kontakty a měli výbornou zkušenost s neslyšícími tak jsme začali pracovat na myšlence vypsat i speciální kategorii neslyšících studentů. Zatím jsou obě organizace (EUSA i EDSO) tomuto nápadu nakloněni.

Pro rok 2020 jsou Evropské univerzitní hry přiděleny do srbského Bělehradu. Nicméně o zařazení orientačního běhu je ještě potřeba zabojovat. Základní přihláška obsahovala pouze 12 povinných sportů, návrh na zařazení dalších musí vzejít od organizačního výboru her. I proto jsem v minulých dnech navštívil Bělehrad, kde jsem jednak spolu se srbskými orienťáky měl jednání a představení našeho sportu představitelům Srbské asociace univerzitního sportu a také jsem zkontroloval místa navržená na jednotlivé závody. A i když byl v srbské metropoli sníh, tak z navržených míst jsem byl nadšen – mohl by to být opravdu zážitek. Zejména pak sprint v pevnosti Kalemegdan, přímo v srdci Bělehradu. Snad to vyjde a orienťák se stane součástí 5. Evropských univerzitních sportovních her.

Děkuji za rozhovor!

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *