Na kofole s Vojtou Netukou
Dnes je 24.09.2017

Na kofole s | Rozhovory

Ahoj Vojto, jak se ti daří?

Musím říct, že skvěle. Maturita úspěšně za mnou, prožívám nejdelší prázdniny v životě, VŠ přede mnou…

Kam vůbec budou pokračovat tvé studijní kroky a jak se chystáš skloubit OB s vysokou školou?

Mé kroky míří do Brna na FAST VUT, obor Stavební inženýrství. Volba padla na Brno právě z důvodu jedněch z nejlepších podmínek pro trénink, lepší by byl už snad jen Liberec. Jinak už mám zařízené bydlení na orienťáckém bytě s Láďou Semrádem a kluky z Luhačovic, takže doufám, že se budeme navzájem táhnout a dál trénovat. A i když třeba ne na úrovni repre, tak aspoň na eliťáckou klasiku.

Máš v plánu i nějaký zahraniční pobyt vyladěný do orienťáckých zemí nebo je to vše hudba budoucnosti a nyní to neřešíš?

Myslím, že studijní pobyt na severu je snem každého mladého orienťáka a nejinak je tomu i u mě, ale na druhou stranu bude samozřejmě záležet na mnoha okolnostech, takže musím odpovědět klasickým: Uvidíme…

Vojta_Netuka_1

Čekala jsem, že řekneš Švédsko, vím totiž, že jsi dobrý kamarád se švédskou nadějí Simonem Hectorem. Jak jste se vlastně seznámili?

V roce 2011 jsme se na Béďově táboře ve Svratouchu účastnili nedalekého Botasu. V první etapě jsem ho poprvé a nejspíš i naposledy ve svém životě porazil, ve druhé prolétl 4 km dlouhou trať za 22 minut, naložil mi šest a my se začali zajímat, kdo to vlastně je. Po vyhlášení celkových výsledků jsme se pozdravili, vyměnili si mailové adresy a řekli si, že si napíšeme. Tak se také stalo a my si po celý rok vyměňovali maily (což ostatně děláme doteď). V létě 2012 jsem s jeho rodinou strávil úžasných 14 dní ve Švédsku a my je na oplátku pozvali na JWOC 2013. V tom samém roce jsem za jeho klub Snättringe SK běžel svou první Tiomilu…

V loňském roce ses poprvé nominoval na MED, v tom letošním už ale spadáš do kategorie juniorů. Je to velký rozdíl nebo to bereš jen jako vyšší čísla v rohu popisů?

Jde o to, jaká čísla myslíš, protože spolu s věkem se samozřejmě zvýšila i délka. Taková juniorská klasika mi dává pořádně zabrat a třeba v neděli po ME jsem v lese pořádně vyžaketil, i když to bylo spíše vinou nedostatku energie nežli špatnou fyzičkou. Ovšem na doběhu to správně vystihl Béďa: „Do cíle doklusává Vojta Netuka…“ A já se od sběrky tak snažil…

Jak vůbec vnímáš tréninkové kempy juniorů? Díky změně koncepce vás jezdí na soustředění mnohem víc, v podstatě stejná parta jako na VDčka, je tedy poznat, že už jsi v prestižnějším výběru?

Kempy jsou naprosto super, na špičkové úrovni. Lidí je tak akorát, stále tvoříme jednu partu plnou úžasných lidí. Největší změnou je asi kvalitnější zázemí, díky přeci jen menšímu počtu lidí (než na VD akcích) a většímu rozpočtu jsme vždy ubytovaní na skvělém místě. S tím souvisí i perfektní strava (ať už objednaná nebo made by RT) – pořádný švédský stůl je základem každého tréninkového dne! Co se týče samotného trénování, v oblasti metodiky přibyla specifická příprava (JWOC), tréninky se běhají podle TF a většinou s GPSkou na zádech.

Vojta_Netuka_2

Na jaře jsem během přípravy večeře poslouchala na ČT1 pořad „Kde domov můj“ a najednou ses z jednoho inteligentního soutěžícího vyklubal ty. Jak ses k této soutěži dostal?

Někdy na podzim mě mamka upozornila na výzvu v TV týkající se tehdy bezejmenné vědomostní soutěže. Řekl jsem si, že za to nic nedám a přihlásil se. Před Vánoci jsem byl pozván na lednový casting na pražském Výstavišti, na který jsem se dostavil. No a za týden mi přišla pozvánka na natáčení.

Byla jsem mile překvapená, jak široké jsou tvé znalosti ve všech možných oborech, dá se na takovou vědomostní soutěž připravit nebo do toho člověk jde s tím, co už v hlavě má?

Maximálně jsem si pouštěl starší díly a zkoušel odpovídat, ale ani to člověka nepřipraví na otázky, které ho čekají. Pak buďto víš, nebo nevíš. Jinak tímto musím poděkovat rodičům, neboť díky nim jsem celé dětství strávil listováním ve všech možných encyklopediích. Obzvlášť si pamatuju na tu o České republice.

Co jsi říkal na oslovení od Aleše Hámy „Vojtěše“, nevykolejilo tě to?

Už přesně nevím, asi jsem to nevnímal, jen si pamatuju, že se mě po prvním kole zeptal, jestli mě může oslovovat „Vojto“ a od té doby to snad nepoužil. Nebo jo?

Doufám, že Tě nyní nerozhodí otázka od Terky Janošíkové, kterou Ti posílá: „Co ty a dospělost? Platí u tebe, že po zdárném splnění maturity si budeš připadat dostatečně na úrovni, nebo jsi zastánce názoru dítětem navždy a zodpovědnost není na místě.“

Abych řekl pravdu, moc dospělý si v tuto chvíli nepřipadám. Myslím, že okamžik, kdy se člověk stává dospělým, není otázkou maturity, ale spíše následujících let, kdy s sebou částečné opuštění rodného hnízda přináší ty pravé zkoušky dospělosti. C’est la vie…

Další zpovídanou bude Anička Štičková, na co by ses jí chtěl zeptat?

Tak to vím naprosto přesně. Jelikož už nějaký ten pátek pobývá v mém rodném Hradci, nemůžu se nezeptat: Jakpak se ti tu, Aničko, studuje? Jak obstojí Salon republiky v porovnání s Libercem? Co se ti tu líbí a naopak? A co říkáš na naše placaté, zarostlé lesy?

Děkuji za rozhovor a přeji správný směr v lese i v životě!

 

 

 

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *