Na kofole s Kačkou Blažkovou
Dnes je 21.11.2018

Na kofole s | Orientační běh | 24.10.2018

Je konec října, za okny se (konečně) začaly prohánět podzimní plískanice a vy máte díky brzké tmě určitě spoustu času na přečtení hezkého rozhovoru s hrnkem něčeho teplého v ruce. Co třeba na kofole s Kačkou Blažkovou? Mladou orientační nadějí z Jindřichova Hradce, která patří k nejlepším v našlapané kategorii D16, byla bronzová na letošní Youth Tiomile a podle odpovědí, podzim nepatří zrovna mezi její nejoblíbenější období. Příjemné počtení.

Ahoj Kačko, jak se Ti vede?

Ahoj, vede se mi dobře, jen je konec sezóny a mně budou chybět jak všichni ti lidé, se kterými jsem se každý víkend potkávala, tak ty závody. Ale komu ne, že?

Jaké tři věci máš ráda na podzimu a proč?

No … určitě to, jak sluníčko prosvítá mezi zbarvenými listy stromů, působí to na mě velmi příjemně. A další věci teda moc nevím. Třeba spadlé listí, dají se s ním dělat hlouposti. Spíš mám věci, které ráda nemám a to třeba tmu, která je čím dál tím delší…

Tréninky s čelovkou klepou na dveře – Katka při MČR v NOB. Foto: Petr Kadeřávek

Na začátku října jsi pomáhala při Finále Světového poháru v Praze. Splnila akce Tvá očekávání? Co pro Tebe bylo největším přínosem?

Očekávání jsem měla malinko větší, ale zklamaná jsem nebyla. Největším přínosem? Z kraje hned to, že už vím, že se dokážu sama pohybovat po Praze. Ale teď vážně. Opravdu mě zajímalo, jak vypadají takhle velké závody zevnitř, ze strany pořadatelů. Teď už to vím a už jen doufám, že se někdy ocitnu i na té druhé straně a uvidím to z pohledu závodníka (pozn. redakce – to doufáme i my). Dalším přínosem, krom povědomí o tom jak to funguje, jsou samozřejmě zkušenosti, které vznikaly při řešení různých problémů při pořádání. A v neposlední řadě taky to, že jsem pozorovala TOP orienťáky, něco od nich okoukala a i se s nimi třeba bavila, což pro mě bylo, je a bude hrozně důležité.

Kačka si vyzkoušela už i mezinárodní akci v dresu reprezentantky – EYOC 2017. Foto: Markéta Firešová

V jaké sekci si vůbec pomáhala a proč sis ji vybrala?

Sekce hlídání kontrol a nevybrala. Chtěla jsem něco, kde budu moct být v centru dění, tudíž jsem si v přihlášce naklikla START, CÍL, CEREMONIÁLY. A bylo mi přiděleno toto. Ale i tato činnost byla zajímavá. Například jsem byla na občerstvovačce při middlu. Pozorovat závodníky jak běží/táhnou se za někým a nebo vůbec netuší, kde jsou, je dost o nervy, protože na ně chcete zakřičet něco jako “hej ty, tady máš tu kontrolu”, ale to nemůžete.

Běháš ráda štafety?

Jasně, kdo by nemiloval štafety.

Ptám se proto, že pro čtenáře O-News.cz jsi letos hlavně jednou z bronzového týmu na Tiomile. Jaké zážitky sis odvezla z tohoto závodu?

Super. Nádhera. Bolest. Co to je za holku? Slzy štěstí. Snad to dotáhne. Rvi to! Přidej! Nejsi disk? Nejsi! Úžasný! Běžela jsem ten nejlehčí úsek, co se dal. Tak ve třetině jsem dotáhla 2 vedoucí štafety, ale myslela jsem, že mě dobíhají štafety, které byly za mnou. Tudíž jsem trošku ztratila motivaci, ale nevzdala jsem to. Poté co jsem, ale udělala malou chybku na jednu kontrolu a ony mi utekly, neměla jsem sílu po týdnu trénování v těchto terénech je znovu dotáhnout. I tak ale myslím, že to byl parádní závod, zážitek a já nevím co ještě (smích, pozn. redakce).

Na MČR v Krajníčku v převleku. Foto: Petr Kadeřávek

Uplynulý víkend patřil MČR štafet a družstev, jaká spokojenost vládla ve Vašem klubu (SJH Jindřichův Hradec)?

Naše štafeta a myslím, že i ostatní z klubu, jsme byli rádi, že vůbec nějakou štafetu máme. Na MČR jsme se nominovali díky mladší holčině, která v ten den běžela za oblast, a tak jsme na samotném MČR běžely s Eliškou, která se hrdinně znovu dala zdravotně do kupy. Tudíž jsme měly jediný cíl a ten byl se z lesa vrátit celé a bez zranění. Já jsem si k tomu ještě stihla užít finiš a myslím, že to 7. místo chutnalo stejně jako minulý rok stříbrné medaile.

Závodní sezona roku 2018 je za námi. Co bereš jako svůj největší úspěch?

Tiomilu, NOB, MČR na sprintu a po nechvalném zbytku jarní sezóny ten jeden podzimní víkendový A-žebříček.

Co Tě čeká ve volnější části roku do Vánoc? Máš nějaký další koníček, kterému se věnuješ mimo OB?

Tak O-Gala  a pak sněhuláci (naše sranda OB závody). Ráda fotím, nebo chodím po horách, orienťáku se ale věnuji naplno. Takže si teď konečně najdu čas třeba na čtení knížek, jízdu na kole/inlinech, spánek a až nasněží, tak na běžky.

Katka už se těší na O-Gala, a co vy? Máte už objednaný lístek? Foto: archiv KB

Na svém FB účtu máš napsáno „Orienťák není sport ale životní styl“, co na něm máš nejraději a co bys třeba chtěla změnit?

Upřímně ani nevím, že to tam mám. Asi to je to první, co na mě před 4 roky, když jsem si ten účet zakládala, vyjelo. Bez toho sportu bych asi být nemohla. Mám ráda kombinaci fyzičky a přemýšlení. Mám ráda ten kolektiv. Mám ráda přírodu a tenhle sport mi pomáhá, v ní strávit co nejvíc času. Ale vysvětlete neorienťákovi, proč dobrovolně běháme v zimě nebo v dešti s mapou po lese… A co změnit? Nic mě teď narychlo nenapadá.

Děkuji za rozhovor a přeji správný směr v lese i v životě!

Taky díky!

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *