Mladí orienťáci na zkušenou v Číně
Dnes je 15.12.2018

Cestování za OB | OB ve světě | Orientační běh | 27.12.2017

Nejen PWT se v prosinci uskutečnilo v Číně. Od 1. 12. do 6. 12. se zde konalo mezinárodní soustředění pro orienťáky ve věku 12-18 let. Byli pozváni Angličané, Norové, Švédi a samozřejmě i Češi. Z České republiky jelo 9 orienťáků: Lucie Janoušková, Míša Metelková, Jana Pekařová, Ondra Metelka, Lukáš Link, Martin Kovařík, Adam Škvor, Emil Størmer a Zuzka Straková, která zprostředkovala tohle soustředění pro české orienťáky. Poprosili jsme prvně jmenovanou, aby se podělila s čtenáři O-News.cz o dojmy z tohoto zajímavého soustředění.

Česká výprava v Praze na letišti. Foto: archiv autorky.

Sedm z nás odlétalo večer z Prahy 30. listopadu do Londýna, kde jsme se potkali se Zuzkou, Emilem a celou anglickou skupinou. A pak už jsme jen přesedli do dalšího letadla směr Shanghai. Cesta trvala asi 11 hodin a do Shanghaje jsme přiletěli 1. 12. v 17.00h jejich času. Na letišti na nás čekal autobus, který nás měl odvést do Nanjingu. Během cesty jsme se navzájem poznávali, ale nejvíc nás sblížila nehoda, která se stala. Z nákladního auta před námi se uvolnil kus papundeklu, který nám narazil do předního skla autobusu, a vytvořila se překrásná pavučina. S dírou a pavučinou na předním skle jsme nakonec po několika hodinách naprosto vyhladovělí a zmrzlí dorazili do hotelu.

Nepříjemnosti se naskytly ihned v počátku celé akce. Foto: archiv autorky.

Další den nás čekala zahajovací ceremonie, která se vedla v komunistickém duchu, jak je u Číny zvykem.  Po ceremonii následoval závod v Zhongshan botanické zahradě. Pro všechny velmi vydařený, řekla bych. Dále oběd v restauraci, kde jsme si mohli vybrat jakékoliv čínské jídlo. Odpoledne jsme se prošli po ulici Lao Mengdong, která vyzařovala čínskou kulturou více než zbytek Nanjingu a jeho městské zástavby. Večer nás čekala další restaurace, kde jsme zasedli ke kulatému stolu, jak je v Číně zvykem a číšníci nám nosili všelijaké tradiční čínské jídlo.

Dne 3. 12. jsme jeli znovu do Zhongshan parku do tajné zahrady. Utvořili jsme dvojice s čínskými dětmi, se kterými jsme pak běželi trénink a vesměs je učili orientačnímu běhu. Les byl něco úplně jiného, než je u nás v Čechách, vše bylo velmi zarostlé, trnité, cesty málo viditelné a na otevřených prostranstvích byla políčka. Na odpoledne byla vymyšlena návštěva Národního muzea, kde jsme viděli celou čínskou kulturu od keramiky, porcelán přes kaligrafii až k modernímu umění. Pak si každého z nás vyzvedla čínská rodina, u které jsme strávili pár hodin, během kterých měl každý jiný program. Já jsem byla se svou rodinou na Čínské zdi z dynastie Ming, odkud byl krásný výhled na Nanjing. U nich doma jsem si vyzkoušela psaní čínských znaků a na závěr jsme jeli na večeři do nákupního centra zvaného Forest Mall na “hot spot“, což byl kotlík s ochucenou vařící se vodou, do kterého jsme si mohli dát uvařit maso, houby, vajíčka, nudle, prostě cokoliv a ve večerních hodinách jsme se všichni sešli na hotelu.

Momentky z Číny. Foto: archiv autorky.

Na 4. 12. jsme se museli připravit trochu důkladněji, jelikož jsme měli spát v jiném hotelu. Sbalili jsme si vše potřebné a brzy ráno jsme vyrazili autobusem do Yixing city, kde nás čekal trénink v bambusovém lese. Bylo to naprosto dokonalé, viditelnost suprová, velmi průběžný les a zas další neuvěřitelný zážitek. Všem se zde velmi líbilo a po tréninku si ještě pár lidí udělalo menší procházku po lese. Na oběd jsme jeli tradičně do restaurace ke kulatému stolu a po obědě hned na další trénink u jezera Lihu ve městě Wuxi. Běželo se v krásně upraveném parku, ale jelikož jsme startovali vcelku pozdě odpoledne, tak mnoho z nás dobíhalo už za tmy, kdy bylo velmi obtížné číst mapu při světle pouličních lamp. Při večeři proběhl jakýsi meeting s členy orientačního běhu z jiného klubu, kteří nám večer zpříjemnili čínskými písněmi a na závěr dne jsme se šli podívat na věž Loumen.

Ukázka z jednoho místního tréninku. Foto: archiv autorky.

K snídani jsme měli nudle a po snídani nás čekal trénink částečně ve městě Dongshan a částečně na mandarinkové plantáži. Mně osobně to přišlo ze začátku velmi náročné, protože ne všechny cesty byly na první pohled zřejmé, ale městě se dalo orientovat trochu lépe díky hlavní ulici. Nejvíc mě překvapili lidé, kteří zde žijí. Žena myjící prádlo v malém špinavém jezírku, muž trhající mandarinky ze stromů a další lidé starající se o jejich vlastní včelstvo. Po tréninku jsme se ještě prošli po městě, kde jsme ochutnali med a tofu. Poobědvali jsme v KFC a pak jsme se přesunuli na slavnou ulici Luxiang, kde jsme měli dosti času nakoupit nějaké dárečky domů.

Následující den nás čekal poslední trénink ve vesnici Shitang. Což byla taková malá vesnička se spoustou zákoutí, s rybníčky všude kolem a dokonce i ve středu samotné vesničky. Okolní terén zabušený, ale jako vždy nebyl nějak těžký na orientaci. Na oběd nás přivítali v místní restauraci, kde si každý našel to své. Odpoledne jsme byli v game centru, kde jsme si zahráli Fifu a na večer jsme se přesunuli do hotelu na závěrečnou večeři s menší rozlučkou. Každý z nás dostal medaili, zpívali se písničky všech národností a tancovalo se. Ještě ten večer jsme odjeli metrem s anglickou skupinou na nádraží a pak nočním vlakem do Huangshan City.

Česká výprava v Číně. Foto: archiv autorky.

Vystoupili jsme z vlaku a vyrazili na cestu. Nejdřív nás čekala cesta jedním autobusem, pak dalším a konečně jsme stáli před Žlutými horami. Cesta lemovaná bambusy vedla po dlážděných schodech až nahoru, kde foukalo, byla zima a všichni byli hotoví po náročném výstupu, ale ten okouzlující výhled stál za to. Noc jsme strávili na vrcholu a druhý den se pomalu přes vrcholky přesunuli dolů a autobusem zpět do Huangshan City, kde jsme se nejdřív pokoušeli najít pizzu k večeři, ale po 20 minutách, kdy nám nikdo nerozuměl, jsme to vzdali a vydali se do supermarketu. Nakoupili jsme si večeři a nočním vlakem jsme odjeli do Shanghaje.

Ráno jsme dorazili, odnesli jsme si věci do hotelu a vydali se do středu velkoměsta. Už z dáli byly vidět trčící se mrakodrapy, ale my měli nejdříve namířeno ke Confuciovu chrámu, kam jsme se dostali skrz špinavé uličky, pak k Oriental Pearl Tower, jednomu z nejvyšších mrakodrapů a pak až na typickou čínskou tržnici, kde každý smlouval o stošest. K pozdnímu odpoledni jsme se dostali přes řeku, kde byl úchvatný výhled na většinu mrakodrapů, prošli jsme se po velmi slavné ulici v Shanghaji zvané East Nanjing Road a pak pěšky k hotelu. Tam nám Zuzka oznámila, že má pro nás překvapení. Došli jsme do blízkého mrakodrapu, kde pro nás bylo připravené karaoke.

Kompletní mezinárodní výprava, která strávila prosincové dny v Číně. Foto: archiv autorky.

Hotel jsme opustili velmi brzy a přesunuli jsme se rychlovlakem na letiště. Letadlo doletělo v pořádku do Londýna, jenže když jsme přistáli, tak nám pilot oznámil, že není volný gate a že budeme muset počkat v letadle. Čekání se prodloužilo na 3 hodiny a my mezitím zjistili, že nám zrušili let do Prahy, pravděpodobně kvůli počasí. Po výstupu z letadla jsme si vystáli dlouhou frontu kvůli kontrole a pak jsme zjistili, že na pásy nám ani nedorazily batohy, British Airways zavřeli přepážku a my se ocitli na letišti jako bezdomovci. Naštěstí nás zachránili Zuzky rodiče, kteří nás “adoptovali“ a ubytovali nás u nich doma, než se vše vyřeší. Druhý den se našly náhradní lety a my si mezitím užívali v malebné vesničce. Navštívili jsme i blízké město Reading, kde jsme si k večeři dali burger a konečně se pořádně najedli. Další den ráno odjel Emil s Janou na letiště, já s Martinem odpoledne busem a ostatní až ve čtvrtek.

Soustředění a celý výlet se velmi vydařil, poznali jsme kus světa a vyzkoušeli si orienťák i tam, kde je teprve v rozvoji. Našli si kamarády z jiných zemí, jen je škoda, že nebyl moc čas na větší sblížení se. Děkuji mnohokrát za tuhle báječnou zkušenost!

Pro O-News.cz připravila
Lucie Janoušková

Odkazy na mapy

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *