Marcela Kubíčková: Když vidím bývalé žáky VČO na stupních, je to dobrý pocit.
Dnes je 17.10.2017

Co dnes dělají | OB v ČR | Orientační běh | Rozhovory

Marcela Kubíčková se celých 20 let podílela na trénování výběru VČO, který je zdaleka nejúspěšnějším žákovským výběrem (za posledních 10 let se jim nepodařilo získat zlatou medaili pouze 2x). Po konci letošní sezóny se rozhodla s touto funkcí skončit a redakce O-news.cz se proto rozhodla ji vyzpovídat. Co je nejsilnější zážitek, který jí zůstal v paměti? Dá se již v žákovské kategorii poznat budoucí mistr světa? Jsou dnešní děti opravdu línější než jejich předchůdci? Čtěte v následujícím rozhovoru.

Ahoj Marcelo, východočeská oblast (VČO) patří dlouhá léta k nejsilnějším žákovským výběrům. Ty jsi v jejím čele jako jedna z trenérek stála 20 let, je nějaký moment, na který vzpomínáš úplně nejraději?

Ahoj, takových momentů bylo spousta. Nejsilněji mám v paměti asi rok 2003, družstva byla v Suchém na Prostějovsku. Strašně pršelo, foukal silný vítr, úplné poryvy, odnášelo nám to stan, byla to opravdu hrozná slota. Při jednom takovém velkém poryvu větru se nadzvedl náš přístřešek a hodlal uletět, vtom jsem uviděla, jak z oddílových stanů vybíhají tatínci z celé oblasti a běží zachraňovat dětem stan, bylo to krásné, když tam potom všichni spolu znovu upevnili kolíky a zase to bylo dobré. A naše děti v tom dešti byly první, druhé a třetí. Myslím, že na tento okamžik vzpomínám nejraději, kdy se ukázalo, jak držíme při sobě.marcela-iii

Jak ses vlastně dostala k práci trenérky  VČO?

Trénovala jsem děti v oddíle a z mé tréninkové skupiny jich hodně bylo ve výběru, takže jsme s mým bývalým manželem začali žákovský výběr trénovat.

Už se našel nějaký kvalitní nástupce, který Tě v roli trenérky nahradí?

Ano, pokud vím, tak dokonce dva. Iva Mádlová to má pod kontrolou.

S žáky pracuješ již opravdu úctyhodně dlouho, změnily se nějak samotné děti? V mediích se můžeme dočíst, že jsou děti stále línější a nechtějí sportovat. Pozorovala jsi stejný trend?

Děti se změnily, ve volném čase sedí u mobilu a hrají hry. Ale přesto si myslím, že trénovat chtějí a sport je baví, přirozená soutěživost stále má navrch. U žáků je nutné mít na paměti, že děti si musí také hrát, mít rozmanitou skladbu aktivit a co je nejdůležitější, budovat kolektiv. Pokud mají ve skupině kamarády, chodí na tréninky rády a rády jedou na závody i na soustředění.marcela-i

Na nedávno proběhlé konferenci „Budoucnost českého OB“ byla jako jeden z klíčových prvků, na kterých má český OB do budoucna zapracovat, určená metodologie a vzdělávání trenérů. Jak jsi k tomu přistupovala ty, jsi samouk nebo odborník?

Jsem samouk, vystudovala jsem ekonomii. K dětem jsem vždycky přistupovala přímo, jako k parťákům. Metodiku jsem se učila postupně, mapy na tréninky jsme kreslili doma a každý trenér ví, co to obnáší, když tráví veškerý volný čas s dětmi na trénincích, na závodech a na soustředěních. Člověk se to všechno naučí za pochodu od ostatních trenérů kolem. Určitě je ale dobré, když je alespoň jeden trenér odborník, hodí se to.

Co je pro Tebe vlastně důležitější, porozumění dětem a naladění na jejich vlnu nebo odborné vzdělání a praktický metodický přístup?

To je dobrá otázka. Co se týká žactva, tak já jsem vždycky považovala za důležité se naladit na jejich vlnu, zajímat se o ně, a to o každého jednoho z nich. Vždycky je pochválit, i kdyby jen za to, že se z lesa vrátili, nebo že mají krásnou čelenku. A když jsou smutní, že se závod nepovedl, tak je povzbudit, že to příště určitě bude lepší.  Důležité je, aby děti pochopily, že při orientačním běhu se běhá, zároveň ale pozor na přetěžování. Odborné vzdělání je více potřeba až u dorostu, tam už kromě naladění je nutný právě ten metodický přístup a vedení osobními trenéry.marcela-ii

VČO je dlouhodobě nejúspěšnější oblastí v práci s mládeží. Jak je to možné? V čem je Vaše síla?

Domnívám se, že je to pevně daným systémem výběru talentů, výbornou spoluprací s oddílovými trenéry, a hlavně, ty děti si utvoří takovou partu, že se na ta soustředění doslova hrnou a potom se scházejí i mimo akce výběru, na závodech spolu tráví čas….. Je to zase o tom kolektivu. Děti ve Východočeské oblasti byly a jsou skvělé a často z nich vyrostli výborní závodníci.

Rukama Ti prošla spousta současných reprezentantů (Kosová, Knapová, Kubát, Petržela), byli talentovaní od mladých let nebo si myslíš, že to u nich bylo spíše o odhodlání a vůli jít dál?

Jmenovaní byli talenty už jako děti. Ale takových bylo hodně a přesto se nedostali tam, kde jsou ti čtyři. Takže talent není všechno, rozhodně odhodlání, vůle a osobnost, která to nevzdá a jde si za svým cílem. Když se dívám na vyhlášení různých MČR, tak vždycky vidím bývalé žáky VČO na stupních vítězů a je to dobrý pocit.

Dá se vůbec poznat budoucí mistr světa už v takto útlém věku?

Myslím, že se to může jenom tušit, těch okolností, které to ovlivňují, je hodně. Takže odpověď je nedá.

Co bys popřála orienťáku do budoucna?

Chtěla bych popřát orienťáku dostatek ochotných lidí, kteří budou trenéry, funkcionáři, mapaři, atd. Pokud bude i početná členská základna, nemůže orientační běh zaniknout. Musí se začít u dětí, protože kde se nepracuje s dětmi, nejsou dorostenci a poté ani reprezentanti. Přeji všem orientačním běžcům správný směr jak v lese, tak v životě.

 Děkuji za rozhovor a přeji spoustu příjemných životních zážitků nejen v lese.

Foto: Archiv Marcely Kubíčkové

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *