Lenka Knapová: Orienťák na Floridě moc nefrčel
Dnes je 25.11.2017

Co dělají mimo les | OB v ČR | Orientační běh

Již na konci týdne proběhne metodický seminář sekce OB ve Šternberku. Jednou z přednášejících bude i Lenka Knapová. Talentovaná mladá orientační běžkyně, která nesbírá úspěchy pouze v lese. Před třemi lety pomohla českému týmu ke zlatému double na juniorském mistrovství světa v Hradci Králové. Studuje psychologii se zaměřením na tu sportovní. V tomto oboru má za sebou úspěšný krok na poli vědy – její bakalářská práce získala cenu I. A. Bláhy na FSS v Brně a zvítězila v česko-slovenském kole mezinárodní soutěže psychologických prací.  Na gymnáziu strávila studijní rok na Floridě, zkouší všechny možné sporty a umí i výborně spolukomentovat náš lesní sport v TV. To vše je Lenka Knapová.

Ahoj Leni, tento týden budeš mít na metodickém semináři ve Šternberku prezentaci o psychice závodníka. Jak jsi na tom ty sama? Umíš se na důležitý závod profesionálně připravit?

Ahoj, ahoj. No profesionální přípravou bych to asi nenazvala, ale je pravda, že už jsem si dokázala najít nějaké strategie, jak se s důležitými závody (a v poslední době spíš jinými potenciálně stresujícími událostmi) obstojně vyrovnat. Ale rozhodně to neznamená, že bych vždycky všechno zvládla na jedničku. Stále se učím.

Co tě vůbec vedlo ke studiu psychologie?

Na nějaký jeden konkrétní motiv si ani nevzpomínám. Asi to byla i nerozvážnost gympláka, protože zpětně zjišťuji, že jsem měla o studiu psychologie hodně zkreslené představy. Ale je fakt, že mě už na střední zaujal proces rozhodování, různé chyby a zjednodušení, jakých se běžně dopouštíme, a způsoby, jakými lze rozhodnutí zkvalitnit.

Za svou bakalářskou práci “Vztah vybraných osobnostních charakteristik a výkonu pod tlakem ve sportu”, jsi získala několik ocenění, hodláš se výzkumu věnovat i v budoucnu?

Rozhodně je to věc, kterou zvažuji. Na základě té trochy zkušeností s výzkumem mám pocit, že by mě to mohlo i dlouhodobě bavit a naplňovat. Ale uvidíme, co budu říkat po magisterské práci.

1004609_637151052962065_2024884634_n

Lenka Knapová jako členka zlaté štafety na JWOC 2013 v Hradci Králové, Foto: JWOC2013

Myslíš si, že je sportovní psychologie v ČR zatím nedoceněnou disciplínou? Komu vlastně může pomoci?

Nemyslím si, že by to bylo až tak zlé. Jasně, asi tu spolupráce se sportovními psychology není tak běžná jako na západě. Zároveň mám ale pocit, že skoro každý vrcholový sportovec si dříve či později uvědomí, že jeho výkon vážně není jenom o fyzické připravenosti. Podle mě je především třeba dělat osvětu a ukázat sportovcům, trenérům, ale třeba i rodičům malých sportovců, k čemu jim spolupráce se sportovním psychologem může být. Kvalitní sportovní psycholog totiž může asistovat ve spoustě situací od spolupráce s jednotlivým sportovcem na zvládání tlaku nebo třeba na vyrovnávání se se zraněním, přes práci na dynamice týmu, po řešení situace, kdy ambiciózní rodiče kladou přílišné nároky na svého potomka. To pole působnosti je opravdu extrémně široké a rozhodně se neomezuje na pracovnu psychologa, kam by za ním docházeli jednotliví sportovci po nepodařeném závodě.

Již od dorosteneckých let jsi byla členkou mládežnické a později juniorské reprezentace. Jak to, že Tě nepotkáváme i mezi dospělými?

V prvních letech na vysoké se událo několik věcí, které mě donutily zamyslet se nad svými prioritami. Nebyla jsem moc spokojená s tím, že jsem orienťáku obětovala hodně času na úkor ostatních věcí. Tak jsem se rozhodla z vrcholového orienťáku ustoupit a zkusit se trochu více věnovat studiu a dalším věcem, na které jsem předtím neměla čas. Tady rozhodně nemyslím chození po hospodách, ale rozhodla jsem se třeba naučit jezdit na kolečkových bruslích, začala jsem cvičit jógu nebo vyučovat angličtinu a zapojila jsem se do mezinárodního výzkumu.

14639708_10154750631538944_6262034462413403326_n

Lenka Knapová při ultramaratonu Glen Ogle 33 ve Skotsku, 2016 Foto: Anya Powers

Jsi velmi mladá, vidíš ještě nějakou šanci, že by ses do vrcholového OB vrátila jako závodnice?

To si teď netroufám jednoznačně říct. V současné chvíli mě to neláká, ale kdo ví, jak to bude za pár měsíců či let. V juniorech by mě taky ani ve snu nenapadlo, že se po roce v dospělých rozhodnu orienťáku dále vrcholově nevěnovat.

Akademicky výzkum požírá spoustu času, věnuješ se mimo OB i nějaké další aktivitě? Jak odpočívá Lenka Knapová?

Spoustě věcí, řekla bych. Mám totiž takovou oblíbenou činnost a tou je prokrastinování tím, že si hledám další zajímavé aktivity, kterým bych se mohla začít věnovat. Ale snažím se krotit, aby mi zbyl nějaký čas právě na ten odpočinek. Hlavě se snažím odpočívat buď jógou a v poslední době i bloumavými procházkami ze školy. Tělu jednoznačně dlouhým spánkem, pokud je to aspoň trochu možné. A celému „já“ pak jednou za čas i líným dnem, kdy jakékoliv povinnosti prostě dočasně přestanou existovat.

Musím také pochválit Tvůj kultivovaný projev při spolukomentování televizní reportáže z MČR na klasické trati. Měla jsi velkou trému?

Strašnou. Byla jsem po té půlhodině komentování vyřízená jako po náročné zkoušce. Bylo to pro mě něco naprosto nového, mimo mojí komfortní zónu, ale jsem za to moc ráda. Byla to jedna z těch situací, na kterou jsem se prostě připravit nedokázala. To jsem si musela odžít.

anna_nielson_simkowicz

Lenka Knapová na závodech PWT v Číně 2013, Foto: Anna Nielsson Simkovics

Jak dlouho Ti trvala příprava na tento výkon?

Připravovala jsem se na to pár hodin, kdy jsem si znovu prošla výsledky, mapy a záznamy z GPS. A taky fotky a profily na Facebooku u běžců, které jsem třeba osobně neznala. Ale velkou část z té přípravy jsem nakonec ani nevyužila, protože jsem na danou věc buď zapomněla, nebo se ten člověk v přenosu ani neobjevil.

Vím, že jsi tam hodnotila i závod svůj a své starší sestry a úřadující mistryně ČR Jany Knapové. Je obtížné zůstat objektivní?

Tak nad tím jsem ani nepřemýšlela. Zdá se mi, že hodnocení výkonu je ze své podstaty subjektivní, a to nejen v případě mého či Jandiného výkonu. Já těm závodníkům do hlavy nevidím, takže všechno, co říkám, je jenom moje interpretace jejich postupů a mezičasů. Ale co se tam doopravdy dělo, můžou vědět jen jednotliví běžci a v některých případech možná ani oni sami ne.

Během studia na střední škole jsi strávila jeden rok v USA. Jak ses k tomu dostala a měla jsi možnost vyzkoušet si za mořem i orienťák?

Jednalo se o stipendijní program na roční studijní pobyt na soukromé střední škole, který jsem si sama našla a přihlásila se na něj. Nějak mi osmiletý gympl přišel monotónní a říkala jsem si, že když nic jiného, tak angličtina se mi bude vždycky hodit. Co se orienťáku týče, tak ten na Floridě moc nefrčel. Jednou jsme se ale s hostitelskou rodinou přeci jen vypravili do leso-bažino-parku, kde byl areál pevných kontrol. Ale člověk se spíš bál, aby na něj nezaútočil chřestýš nebo aligátor (smích – pozn. red.).

Děkuji za rozhovor a čtenářům O-news.cz mohu prozradit, že ve spolupráci s Lenkou v zimě chystáme pár článků zabývající se tématikou sportovní psychologie. Můžete se těšit na inspirativní čtení.

Úvodní foto: Humans of FSS

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *