Láska k OB i ploty přenáší
Dnes je 24.09.2017

Fenomén | OB ve světě | Orientační běh

Orientační sprint je specifická disciplína v mnoha ohledech, která se postupně vyvíjí k větší a větší samostatnosti. Tak časem dospěla ke svému vlastnímu mapovému klíči, který přinesl svá vlastní pravidla. Navíc již bylo definitivně odsouhlaseno i rozdělení mistrovství světa na sprintové a lesní od roku 2019, nyní se vymýšlí nová sprintová disciplína a obecně se orientační sprint vydává rok od roku více svou vlastní cestou. Pro úspěch ve sprintu se čím dál nutněji vyžaduje i specifický trénink a mezi orienťáky najdeme i ryzí sprintové specialisty. Zatím to tedy orienťáci ještě jsou…

 

Kšiltovku, sluneční brýle, foťák na krk a hurá na výlet

Stejně tak, jak jde kupředu vývoj moderních technologií, vyvíjí se i sprint. Díky jednoduchému přístupu ke stále kvalitnějším mapovým podkladům, fotografiím, 3D pohledům a „streetview“ z celé Evropy i světa je teď pro závodníky mnohem snazší si vytvořit mapu pro předzávodní přípravu, udělat si obrázek o daném terénu či si město klidně celé virtuálně projít. Aktuální politika IOF na mnoha světových závodech navíc umožňuje si prostory sprintových závodů procházet i reálně. Jako turista si tak závodník může jít náhodou nakoupit do prostoru finále MS či si nechat ošetřit bolístku na noze do areálu nemocnice, kde se jen za pár hodin běží finále světového poháru. Bolístku na noze si možná ošetří, ale zarytému orienťákovi musí vzniknout bolístka jiná – na duši. A tu nám už nikdo neošetří.

Na mysl se tak kladou otázky, je to vůbec ještě pravý orienťák? Mě by to tedy nebavilo. Ale pokud chcete uspět a nejste bůh, jiná cesta než se precizně připravit, zdá se, nevede. Česká reprezentace například na jaře dorazila k prvnímu kolu letošního světového poháru do polské Wroclawi později a nestihla navštívit prostor kvalifikace sprintu. Výsledek? Žádný český muž nepostoupil do finále. Prapodivné zacházení bylo i s embargovaným prostorem letošního mistrovství světa ve Strömstadu, které nejprve otevřeli, aby se místní mohli podívat a pak jej zase zavřeli. V loňském roce ve Skotsku nějaké embargo neřešili vůbec. O to více jsme byli chváleni v Jeseníku při květnovém ME, že jsme prostory embargovali a alespoň nějaké to překvapení se tam podařilo pro závodníky ukrýt.

 

Zbourej lávku, postav třeba plot

Pořadatelé se tak snaží vynahradit ztrátu momentu překvapení jinými prostředky a alespoň nějak ji závodníkům kompenzovat. Běžně otevřené brány jsou na závod zavírány, mosty jsou před závodem bourány. Tak jako před MS 2008 v Olomouci, kde si jeden ze sprintových favoritů – německý závodník Alexandr Lubina – brousil zuby na medaili, precizně si připravil mapu na základě všech dostupných podkladů, podařilo se mu trefit a vymyslet skoro přesně celou trať, vymyslet nejlepší postupy. Bohužel již nezaznamenal, že do MS zmizel jeden z mostků přes říčku a na jedničce pro něj závod skončil.

 

fences-590x711_IMATRA

Ukázka plotového labyrintu z finské Imatry (World Cup 2014).

 

V minulých letech se pak postupně začal objevovat fenomén umělých bariér a plotů, které jsou pořadateli umisťovány v prostoru tak, aby zcela změnily možnosti voleb postupů a nabouraly závodníkům přípravu předem. Zatím je to, zdá se, jediná cesta, která je skutečně efektivní a která závodníky dokáže potřebně zmást. K „dokonalosti“ dovedli tento systém finští pořadatelé při závodě světového poháru v Imatře v červnu 2014, kde z obyčejného severského městečka vytvořili rovnou celý labyrint, kde se zamotala nejedna světová orienťácká hlava. Závod hned vyvolal vášnivé a rozporuplné reakce v orienťáckém světě. Ano možná to už není pravý orienťák, možná už nikdy nebude jako býval, ale reakce závodníků byly vesměs pozitivní. Jak by také ne, když to byl ve finále jeden z nejtěžších sprintů. Ale závodníci museli občas až zastavit, aby vůbec vyluštili cestu labyrintem ke kontrole. Je to pak tedy ještě vůbec sprint podle definice? Vede tedy cesta někde mezi?

 

ValMez vs. Uherský Brod

 “Plánuju postup a vidím jednoho švába (plotem přehrazená ulice), druhého a dál už se radši nedívám a obíhám to přes Rožnov..” (Jan Mrázek, 2015)

Na náš český píseček se fenomén ploty naplno a okatě dostal s ročním zpožděním. Na MČR ve sprintu v sezóně 2015 ve Valašském Meziříčí se pořadatelé rozhodli rozmístit do prostoru závodu několik umělých bariér a hned vyvolali další vlnu různých reakcí, tentokrát na českých sítích. Poměrně zdařile se tam podařilo zavřením několika málo ulic vytvořit komplexní volbu postupu, která se běžně v českém sprintu jen tak nevidí. Od reprezentantů to bylo kvitováno opět vcelku pozitivně a snad všichni se shodli na faktu, že využití plotů bylo ku prospěchu trati a závodu.

 

fences-ValMez2015

Ukázka využití umělých překážek v pánské trati MČR 2015 ve ValMezu (ASU).

 

V trendu se rozhodli pokračovat i pořadatelé letošního MČR v Uherském Brodě. Bohužel již zdaleka ne tak zdařile. Většina voleb na letošním MČR ve sprintu, alespoň v pánské kategorii, nabízela varianty víceméně pouze dvě  – zprava nebo zleva. Sprint to byl pěkný, historické centrum Uherského Brodu zajímavé a krásné, jenom v dost špičkových závodnících zůstal pocit, že trať byl prostě pouhý běžák. Na trati bylo použito několik umělých plotů a z jiných důvodů bylo uzavřené i náměstí. Žádná z umělých překážek ovšem nebyla použita k nějaké zásadní komplexní volbě, ale opět jenom k jiné volbě zprava / zleva. Jestli pak to tedy nebyla spíš překážka na překážku pro pořadatele.

Protože ploty nejsou zadarmo a něco stojí. A stojí nejen finance na materiál, ale i další síly a vyjednávání pořadatelů při už tak organizačně náročném závodě, jakým městský sprint bezesporu je. Pokud je chceme použít, mělo by to tedy mít smysl a být jednoznačně ku prospěchu trati. Zároveň by ale pořadatelé neměli závodníky na ploty záměrně nachytávat, což je občas ve veliké rychlosti těžké ukočírovat a ještě správně dočíst mapu. Extrémy proto netřeba hledat, ale i jeden dobře umístěný plot může způsobit velké překvapení, tak jako na dubnovém oblastním mistrovství Ještědské oblasti v Hodkovicích nad Mohelkou, kde se na překvapivý plot uprostřed uličky nachytalo 90% závodníků, a to byl dokonce originální.

Labyrint z umělých plotů v parku vedle arény sprintového závodu JMS 2016 ve Švýcarsku.

Labyrint z umělých plotů v parku vedle arény sprintového závodu JMS 2016 ve Švýcarsku.

 

Letecký pohled na umělé ploty v parku při JMS 2016 ve Švýcarsku.

Letecký pohled na umělé ploty v parku při JMS 2016 ve Švýcarsku.

 

Plusové body pro Jeseník

Pozitivní body za předem embargované prostory a použití umělých plotů sklidilo letošní ME v Jeseníku. A to nejen za jejich použití, ale i za jejich zákres v mapě, který ocenil ruský trenér Vinogradov, ale i další účastníci. Poučeni z připomínek k ValMezu jsme totiž ploty v místech, kde nelogicky přehrazovaly ulice, zvýraznili fialovým šrafováním. Zmírnilo se tak pouhé nachytávání závodníků do pastí, což nebylo naším cílem. Cílem bylo ploty využít k lepším možnostem komplexních voleb postupu, které budou nabízet minimálně tři rozdílné varianty, což se snad i většinou povedlo. A plusově bylo hodnoceno i jejich využití samotné, protože třeba na loňském i letošním MS je pořadatelé nevyužili a možná to byla škoda. I náš současně nejlepší sprinter Vojta Král si trošku postěžoval, že ho letošní trať sprintu na MS ničím nepřekvapila: „Když vám stavitel naservíruje trať na mapě, která je všem dostupná a nevyhraje si s umělými ploty, tak už běžíte téměř po paměti, stačí si kontrolovat, jestli tam náhodou není nějaký šváb.“ Naopak ve zmiňovaném Jeseníku ploty byly, Vojta do nich párkrát naběhl a na svém blogu se rozepsal, že ho to trošku zaskočilo. Tak si teď nejsem jistý, jestli se v zájmu českých výsledků ty šváby vyplatí používat.

Ukázka použití a zákresu zvýraznění plotů na ME v Jeseníku.

Ukázka použití a zákresu zvýraznění plotů na ME v Jeseníku.

 

Uvidíme, jak moc budeme do budoucna přenášet naší lásku k orientačnímu sprintu přes ploty, jak moc půjdou pořadatelé s dobou a jaké taškařice a překvapení si na nás budou vymýšlet. Jsme také zvědavi, jak zareaguje mezinárodní federace IOF a jakou další disciplínu nám zavede na sprintové MS, které se od roku 2019 bude konat odděleně od MS lesního. Zatím k tomu má nejblíže nějaká z modifikací vyřazovacího sprintu. Věřím jen, že testovací závod v labyrintu uprostřed stockholmského fotbalového svatostánku Friends areny, který nám na jaře představila švédská federace, zůstane opravdu jenom doprovodnou show pro diváky či jako zpestření velkých akcí nebo vícedenních závodů.

Kdo ví, třeba se jednou dočkáme i doby, kterou předeslalo loňské MS ve Skotsku, že největším překvapením, které mohou pořadatelé sprintu pro perfektně připravené závodníky nachystat, bude, že v prostoru žádný umělý plot vlastně vůbec nebude. Tak jen dávejte pozor, ať z toho nejste potom také celí nesví, jako třeba belgičan Yannick Michiels, který si svůj plot našel i ve Skotsku. A zakopnutím o něj přišel o medaili. Tak pozor na “šváby”!

 

 

 

Facebooktwitter


  1. Diky moc za komplexny prehlad.

  2. Zdeněk Koč says:

    To be plot or not to be plot (Plotit či neplotiit) ?
    Chápu, že stavitelé v našich městech a parcích (ale i leckde v jiných zemích) nacházejí málo skutečně komplikovaných míst, kde by se jim snadno vytvářely náročné sprintové trati. Nemáme holt Benátky (míním tím Venezii) nebo jiná malá městečka se zachovaným historickým centrem s klikatými uličkami. Na druhé straně ty umělé ploty mi tak trochu připomínají cyklokrosařské umělé překážky. Nějak mi to k tomu přirozenému sportovnímu prostoru oboje nesedí.
    Umělá překážka bourá sice výhodu znalosti prostoru a srovnává tedy podmínky mezi těmi, kdo dané město znají protože v něm třeba žijí, a ostatními “přivandrovalci”. Na druhé straně ale bourají přirozenou logiku závodního prostoru. Připadá mi jako kdyby mi v lese náhle udělali na cestě vedoucí hustníkem zákaz (a pokud možno nenápadný) použít tuto cestu, a já bych se musel prodrat třeba 100m tím nejtmavozelenějším trnovým hustníkem, pokud bych ten nenápadný zákaz v mapě přehlédl. Zrovna tak když ve městě vidím v mapě schody, tak předpokládám, že jsou tam proto, že se tamtudy chodí, a nestuduji jestli úplně nahoře je poněkud silnější černá čárka a červenobílé mlíko s rozhodčím, které mě přinutí seběhnout zase zpět dolů a celé to oběhnout jinudy. Pokud tedy umělé překážky, tak je vyznačit v mapě tak, aby to nebylo záludné, tedy aby to závodníky nelákalo do slepých uliček.. Aby tedy přivandrovalcům i místním bylo na první pohled jasné o co jde – v případě těch výše zmíněných schodů tedy třeba zafialovět výrazným šrafováním i s přesahem do šířky celé ty schody, a ne jen udělat tlustější čárku u posledního schodu.