Krásné narozeniny, pane Havlíku
Dnes je 24.09.2017

Komentáře | OB v ČR | Orientační běh | Rozhovory

Právě dnes slaví Jaroslav Havlík své osmdesáté narozeniny. Jak jste si mohli přečíst ve čtvrtečním rozhovoru, oslaví je na závodech v italských Benátkách. Nicméně do rozhovoru (aby byl trochu čtivý a ne extrémně dlouhý) se vešla asi jen třetina celého povídání, které bylo úžasné. Pojďme se podívat trochu “za oponu”, jak rozhovor vznikal nebo co nám pan Havlík ještě řekl. Ano, říkáme pan Havlík. Netroufli jsme si mu tykat z úcty k jeho osobě.

Rozhovor jsme dlouho plánovali, protože víme, že Jaroslav Havlík má v listopadu kulatiny. Uteklo to nějak rychle, domluvili jsme se přes mail, že se potkáme na závodech v Kaňku na posledních Východočeském žebříčku. Bohužel startoval, když jsme na závody přijeli, po oběhnutí mého závodu jsme se už nepotkali. Naštěstí na konferenci sekce OB téhož dne byl i současný předseda SC Jičín Honza Mrázek, který měl na pana Havlíka telefon. Zavolali jsme mu a domluvili se, že se potkáme přímo u něj doma. V neděli po skončení se proto posádka ve složení Dan Wolf, Miloš Nykodým, Honza Picek a Honza Mrázek (kterého jsme v Jičíně vyložili a na návštěvu nešel) vypravila za jičínskou legendou.

04-havlik-ms2011a

Jaroslav Havlík stále chodí denně běhat i v osmdesáti letech. Zdroj fotky: http://www.scjicin.cz/

Přivítal nás energický muž, už na nás docela dlouho čekal. Po našem příchodu jsme mu popřáli, Miloš mu věnoval čokoládový kalendář. Sice namítal, že čokoládu už nemůže, že je už moc tlustý (není), ale Dým ho přesvědčil, že tam je jen 50 g čokolády, takže to určitě může. Usadili jsme se v obývacím pokoji, kde právě v TV dávali nějaký hokejový zápas. Pan Havlík pomocí hlasu změnil kulisu a pustil na youtube televizní dokument o pětidenních, které před dvěma lety nechal zdigitalizovat. Technika mu ani v 80 letech nedělá potíže, jak vidno… Během rozhovoru jsem se dopustil docela faux pas, když jsem se ho zeptal, že začal dělat OB až trochu později (ve 30 letech). “No musíš si uvědomit, že jsem orieňťák začal dělat vlastně hned zkraje, co se tu objevil, předtím tu nic nebylo.” Trochu jsem se začervenal, když jsem si neuvědomil souvislosti, ale pokračovalo se dál. Otázky, které jsem měl připravené, zůstaly vesměs na papíře. Pan Havlík přicházel s tématy a myslím, že byl snad i rád, že mohl říci své názory širšímu publiku.

Povídali jsme si také o tratích pro veterány. “Vše závisí na stavitelech tratí. Stále se veteráni berou do kopců a hustníků, oni už nemůžou skákat přes ty klacky a prodírat se houštím. Chtějí spíše orientační prožitek a ne žádný survival. “ Otázku počtu kontrol a voleb na trati vidí bývalý předseda SC Jičín jasně: “Určitě radši více kontrol, než delší postup, kde je nejrychlejší nudná cestovka. Hlavní je ale zásada: snažit se vyhýbat hustníkům.”

Jaroslav Havlík velmi aktivně sleduje i aktuální dění. “Třeba tady Nykodýma sleduji, jak se pořád zlepšuje, “ ukazuje na Miloše, který sedí napravo od něho. Ten celou hodinu a čtvrt skoro ani nedutá a tiše poslouchá legendu po své levici.

Pan Havlík se ale ani nebál zkritizovat současné postavení veteránů v českém OB. “Za všechny veterány chci říct, že jsou takovou podceňovanou kategorií házenou bokem. Ve všech zemích Evropy se koná Mistrovství veteránů. U nás se Mistrovství nekoná, u nás se koná jakási Veteraniáda. Svaz asi nemá na to, aby nám dal medaili. To je taková věc, která se mi nelíbí. Někteří veteráni ve starším věku jsou už zase jako děti a mají obrovskou radost z té medaile. Poslední Mistrovství veteránů bylo u nás v roce 1975, které jsem na Vidnavě vyhrál v kategorii H35.“

Vypráví i jak byl 4 roky trenér žen v OB i v reprezentaci LOBu. A napadlo mě se zeptat, jak to vlastně všechno stíhal. Zda také chodil vůbec do práce. “Původem jsem radiomechanik letectva, pak jsem se přeškolil na televizního opraváře. Trochu jsem to musel fixlovat s těmi opravami. Tehdy jsem byl jediný opravář v okrese, takže si mě lidé vážili. Dostával jsem jako poděkování i vajíčka, husy,… Ale musel jsem si tam vždycky něco připsat, abych vyšel s hodinami. Pak jsem zůstal správcem na Bradech, “ objasňuje své další povolání, které je tak nějak s Jaroslavem Havlíkem svázané. Na Bradech se konala řada svazových akcí, přijížděli sem reprezentační týmy z mnoha zemí, bylo zde zázemí Sportcentra Jičín. “I Thierry byl v 15 letech na Bradech, “ pochlubil se Havlík.

Nakonec pár statistik z mého diktafonu. V čase  29:32 říkám, že moc děkuji za rozhovor, protože mi došly otázky. Ptám se Dana a Dýma, zda se chtějí také na něco zeptat. Pokračujeme tak nějak plynule dál. Čas 39:24 a říkám, že už nebudeme zdržovat a že moc děkujeme. V čase 66:21 vypínám diktafon, ale pak ho ještě asi na další tři minuty zapínám. Uteklo to, ale bylo to moc příjemné povídání. Krásné narozeniny, pane Havlíku!

havlik-5

Typický obrázek na stupních vítězů. Foto: Petr Kadeřávek.

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *