Komentátor Petr Kubásek: Orienťáku se nikdy nevzdám!
Dnes je 20.09.2018

Orientační běh | Rozhovory | 16.05.2018

Moderuje na České televizi biatlon nebo fotbal. Svůj první přímý přenos ale komentoval z Mistrovství světa v MTBO v roce 2007. Jak se dostal k práci sportovního redaktora? Jak vnímá orientační běžce? Jaké pocity měl po absolvování závodu v OB? I o tom všem jsme si povídali s Petrem Kubáskem, který již 11 let pravidelně komentuje přenosy z orientačního běhu.

Kdy jsi začal s komentováním přenosů na ČT z orientačního běhu?
Pro čtenáře to bude znít hezky – první přenos jsem komentoval z areálu psychiatrické léčebny v Praze v Bohnicích.  To bylo asi měsíc a půl před začátkem Mistrovství světa v Olomouci (2008). Byl to úplně můj první přímý přenos v orientačním běhu. Můj první přímý přenos v orientačních sportech byl ale o rok dříve na MS v MTBO v Novém Městě na Moravě, což byl také první přímý přenos z orientačních sportů v ČR vůbec. Vysílaly se sice přenosy z MS v Mariánských Lázní (1991), ale nebyly živě.

Před tím jsi o orienťáku něco slyšel nebo to byla pro tebe velká neznámá?
Slyšel jsem o orientačním běhu díky tomu, že se mnou v kanceláři byl Petr Sopoušek, můj tehdejší šéf. On s orientačními běžci jezdil na některé šampionáty, ale nevím, od jakého roku. Myslím, že začal na přelomu tisíciletí. V redakci jsme věděli, že on se snaží orientační běh víc a víc popularizovat. Takže nějaké ponětí jsem měl, ale rozhodně ne detaily. V roce 2006-2007 mě právě Petr oslovil, že se chystá projekt na rok 2008 – Mistrovství světa v Olomouci. Tam to začalo. Ta příprava byla hrozně složitá. Přenosy byly hodně dlouhé a pro mě všechno nová jména. Nejen Češi, ale i o zahraničních závodnících jsem nic nevěděl. Seděli jsme s Rudou Ropkem (tehdejší spolukomentátor – pozn. red.)  před prvním přímým přenosem asi 3 dny, projížděli jsme startovní listinu a snažili se naučit výslovnost některých jmen. Přenosy nějak dopadly, ale nebylo to vůbec jednoduché. Nyní už o těch lidech toho relativně dost vím, příprava je o mnoho snazší.

 

Na startu VIP Media závodu během ME ve Švýcarsku. Foto: Jan Picek.

 

Jak ses tedy na šampionát v Olomouci připravoval? Co byly hlavní zdroje informací?
Hodiny a hodiny jsem strávil na internetu. V prvé řadě jsem využíval server World of O. Tam jsem procházel údaje o všech závodnících, takže jsem si dělal vlastní databanku, kterou nyní oživuji a obohacuji. Dále jsem se připravoval na všechny terény, tratě… Měl jsem ohromné množství informací a údajů, v té době bylo velmi těžké je získat.

Ještě se vrátím k MS v MTBO. To byl pro tebe první přímý přenos vůbec, který jsi komentoval, je to tak?
Přímý přenos ano, předtím jsem komentoval jen dokumenty.

Když na tu dobu zavzpomínáš, posunul tě tento přenos někam dál?
Doufám, že já jsem se od té doby někam posunul. Jsem minimálně o jedenáct let starší (smích – pozn. red.).

Myslel jsem spíš, zda na základě tohoto komentování jsi dostal nějaké další nabídky? Třeba i na jiné sporty.
Paradoxně hned po MS v Olomouci jsem dostal nabídku od Roberta Záruby komentovat na Olympijských hrách v Pekingu řecko-římský zápas. Komentoval jsem ho z Prahy, ale byl to další skok do neznáma.

Od té doby ses ale tomuto sportu nevěnoval, pokud vím?
Nevěnoval. A to z toho důvodu, že od roku 2012 jezdím na Olympijské hry přímo do terénu, takže sporty, které se dál komentují z Prahy, dělají kolegové. Já mám to štěstí a čest být přímo na Olympijských hrách, kde dělám reportéra. V Koreji to byla pro mě čtvrtá olympiáda.

Jsi komentátor, reportér, moderátor, dramaturg. Která z těchto činností tě nejvíce baví?
Všechno.  Mě baví ta práce. Mám obrovské štěstí jako jeden z mála lidí, že má práce je mým koníčkem. Vděčím za to hlavně mým rodičům, s tátou jsem hltal každý přímý přenos již od dětství. Jako malý jsem říkal, že bych chtěl být sportovní redaktor. Měl jsem také štěstí, že v roce 2004 jsem šel na konkurz ČT v Brně, kde po mnoha peripetiích jsem se do redakce dostal. V únoru 2006 jsem byl už zaměstnaný díky nově vzniklému kanálu ČT sport (tehdy ČT 4). Když se ještě vrátím ke tvé otázce. Pro mě je důležité, že je to od každého něco a není to jednotvárné. Strašně rád jezdím do terénů, třeba s orienťákem, a zažívám příběhy přímo na místě. Na druhé straně rád sedím i ve studiu, kde glosujeme dění ve světě.

Petr Kubásek s fotbalistou Neymarem na olympiádě v Riu. Zdroj: ČT Brno.

Přiznejme si, že orienťák je tvoje relativně okrajová záležitost. Když pominu orienťák, tak tě vidíme u sportů jako je fotbal, volejbal, tenis, biatlon, nohejbal. Který sport tě baví? Nebo je to spíš tak, že na každém je něco jiného, dobrodružného?
Nechci říkat, že jeden sport mě baví víc než ostatní. Tak to není. Je pravda, že nejvíce času v televizi věnuji fotbalu a biatlonu. Pak strašně rád dělám různé projekty jako je právě orienťák, jednou za rok moderuji Velkou pardubickou. Ta mě hrozně baví. Nemůžu zapomenout na tenis, kde jako reportér jezdím na všechny Fed Cupy, a zažil jsem s tímto sportem řadu úspěchů. Pak mám jako dramaturg na starosti Volejbalový magazín. Jedenkrát nebo dvakrát za rok dělám nohejbal a i tento sport má něco zajímavého. Objem práce je čím dál tím větší. Už jsem několikrát přemýšlel, že bych měl někde ubrat, ale on člověk moc nemůže ubrat na těch sportech, které jsou “velké”. Letos se rozjel biatlonový projekt, kde u každého závodu je studio. Práce tím dost přibylo.  Nabízelo se ubrat v některých menších sportech. Jednou jsem ale řekl Ivanovi Matějů, že orienťáku se nikdy nevzdám.

Kromě komentování přenosů v TV máš ale zkušenosti ze spíkrování závodů OB a v posledních letech jsi moderoval několikrát O-gala, tzv. vyhlášení nejlepších orientačních běžců. Baví tě i tato trochu odlišná práce?
Je to hlavně hrozně fajn se potkat s těmi lidmi a diskutovat s nimi. Mám to velmi rád.

Během moderování na O-Gala 2017. Foto: Petr Kadeřávek.

Jsi garant orientačního běhu v České televizi. Co to vlastně znamená?
Znamená to, že společně s Ivanem Matějů každý rok skládáme program toho, co se objeví v České televizi. Ať už se jedná o dokumenty, přenosy, záznamy nebo zahraniční cesty. Musím říct, že v tomto má Ivan zatím nezastupitelnou roli, protože díky němu je orienťák v televizi tam, kde je. A myslím, že se snažíme stále ten projekt zlepšovat. Znamená to tedy, že jsme si řekli před dvěma lety, že závody doplníme o studio, kde je moderátor a expert. Ti mají jinou roli, než pak komentátor a spolukomentátor. Letos jsme projekt doplnili o první zahraniční cestu během Mistrovství Evropy a zároveň se poprvé přímé přenosy budou komentovat ze zahraničí. Poprvé budou dva závody z MS v Lotyšsku vysílány živě a současně komentátoři budou přímo v dějišti šampionátu. V minulosti už jednou také byl vysílán přenos ze zahraničí, ale komentoval se z Prahy. Takže jsme se zase posunuli dál. Komentátor v místě závodu má mnohokrát více informací a přehled o tom daném závodu, může divákům zprostředkovat úplně jiný komentář, než jen ze studia. Takže garant orientačního běhu má za cíl skládat program, vymýšlet a inovovat.

Sleduješ orientační běh i v době, kdy ho nekomentuješ? Zajímají tě výsledky např. z MČR na klasické trati, i když z toho není žádný přímý přenos?
Dnes už jsou z každého MČR dokumenty a musím říct, že si velkou většinou pustím, i když je sám nedělám. Aspoň touto formou se snažím udržovat v tom dění. Ale na druhou stranu na orienťáckých stránkách nejsem každý den, to ne.

Orienťák sis i vyzkoušel. Vžil ses do kůže orienťáka? Získal jsi tím nějaké nové zkušenosti?
Během ME ve Švýcarsku jsem absolvoval můj druhý závod v životě. Sprint, 18 kontrol, 24 minut. Říká se, že se má končit na vrcholu, tak nevím, zda nemám teď ukončit kariéru (smích – pozn. red.). Výkon to nebyl špatný díky tomu, že jsem se velmi necitlivě držel jedné paní, která věděla, kam má běžet. Když jsem si v cíli procházel tu mapu, tak jsem si uvědomil, proč ty orienťáci, když doběhnou, koukají do té mapy a říkají si: “Ježišmarjá, tady chyba, tady jsem to zkazil” a všichni to nějak spolu komentují. A byl jsem úplně stejný. Takže mě přišlo, že jsem pochopil zase něco jiného. A snad jsem se zase trochu zlepšil. Před třemi lety na MS ve Skotsku jsem prohrál i s Jirkou Šubrtem, to bylo v lese a tam jsem se hrozně ztratil.

V sobotu komentuješ přímý přenos z MČR ve sprintu v Táboře a sám jsi říkal, že si to chceš předem proběhnout… 
Vždycky je fajn, když spolukomentátor má tu trať načtenou. Ten by měl glosovat zážitky během závodu. Komentátor má jinou roli – ten by měl být průvodcem, komentovat výsledky, mezičasy, případně mít o závodnících nějaké informace, ale neměl by se stavět do role experta.  To znamená, že komentátor tam není od toho, že řekne, že závodník udělal chybu na postupu, od toho je tam spolukomentátor. Ale musím říct, že i já chci mít teď o trati detailní informace a přehled. Rád bych si tedy tu trať alespoň prošel. Abych věděl, že až bude závodník na televizní kontrole, tak kudy vyběhne nebo o čem bude muset zrovna přemýšlet.

Tak pojďme na závěr stejně udělat jeden tvůj expertní pohled. Co OB a Olympijské hry?
To je strašně těžká otázka. Myslím si upřímně a doufám, že se to nikoho nedotkne, že bude ještě hodně dlouhá cesta orienťáku na olympiádu. Větší šance je navíc se dostat na zimní OH, než na tu letní. V té konkurenci mnoha sportů se probojovat na letní OH je nesmírně obtížné. Můj názor je takový, že pokud se někdy orientační běh objeví na Olympiádě, pak to nejdříve bude lyžařský orientační běh.

Díky moc za rozhovor.
Já taky moc díky.

Při emotivním rozhovoru s Michalem Krčmářem na ZOH v Koreji 2018.

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *