Komentář Kipliho: Jak se stavělo MČR na klasice
Dnes je 23.09.2017

Komentáře | Orientační běh | Závody

Po víkendovém MČR se hojně diskutovalo na sociálních sítích i oddílových stránkách o kvalitě terénu, případně tratí. “Sice výborně uspořádané mistrovství republiky na klasické trati, ale kdyby tento les nikdy zmapovaný nebyl, asi by ORIENTAČNÍ běh o nic nepřišel. Minimálně moje dvě tratě (sobota H21A, neděle H21B) měly naprosto minimální orientační náročnost, “ napsal například bývalý český reprezentant Tomáš Dlabaja na svůj facebookový profil.  Na stránkách oddílu OSN zase Radan Kamenický, předseda ČSOS, zhodnotil mistrovství “po organizační stránce určitě na jedničku, co se týče terénu, tak bohužel Vysočina nabízí i kvalitnější terény a zvolený prostor nenabízel ideální možnosti pro stavbu tratí. Nakonec mám pocit, že prostor a koncepce tratí sobotní kvalifikace předčily finálový závod.” Jak se vlastně v tomto relativně nenáročném terénu daly postavit mistrovské tratě? S čím se museli pořadatelé vyrovnat a co by nyní po závodech trochu změnili? O to se podělil v komentáři pro O-news.cz Jan Kaplan, stavitel tratí nedělního finále.

Prostor pro klasiku jsme si rozdělili na 2 téměř nepřekrývající se části na kvalifikaci a finále hlavně podle vrstevnicové členitosti a porostové pestrosti (samozřejmě se snahou vybrat to náročnější na finále). Ze začátku jsem doufal, že budeme moci použít i kamenité partie pod skalními bloky Čtyř palic a Milovských Perniček – to ale padlo po jednáních na CHKO, kdy vynechání celých oblastí přírodních rezervací bylo kompromisem s ohledem na požadované klidové zóny myslivců.
Od začátku mi bylo jasné, že chci dát všem delším kategoriím postup na volbu přes údolí v JV části prostoru. Taky jsem po prochození prostoru věděl, že chci dospělé protáhnout partií s borůvkovým porostem a náletovými hustníčky. Dohledávky jsem chtěl ztížit umístěním aspoň části kontrol do hustníků, volby postupů v ostatních částech lesa byly jen o tom, jestli jít rovně terénem nebo si částečně pomoci po cestě. Zvažoval jsem nejdřív variantu startu na jih od shromaždiště, ale tím bych narušil vedení těch dlouhých postupů a proto nakonec vyhrála varianta společné karantény a startu od severu.
Největším oříškem při stavbě bylo vyřešení rozběhových kontrol. Podle stávajících prováděcích pokynů v podstatě do 2. termínu přihlášek (ten byl 2 dny před odesláním map do tisku) nebylo jasné, které všechny kategorie se budou stavět a jaký budou mít startovní interval – vše závislé na počtu přihlášených. Pro veterány jsme nakonec zažádali soutěžní komisi o výjimku a zrušili jsme případná C finále.
Mistrovské kategorie jsem ale samozřejmě vymýšlel jako první. Všechny delší kategorie jsem chtěl protáhnout mezi rezervacemi až do jižní části prostoru, i když tam bylo málo objektů na kontroly a les byl brutálně průhledný. Odtud jsem naplánoval nejdelší postupy tratí směrem zpátky k cíli. Muže i ženy jsem chtěl ze začátku trochu unavit v náročnější podložce, kde ale nešlo dávat delší postupy, protože by se všichni snažili obíhat po cestách. Na začátku tratí jsem využil oblast s nevýraznými porosty, kde se musel hlídat směr a volit správné odrazové objekty (nesouhlasím s některými názory, že kontroly byly na náhodu – oblast jsem měl prochozenou a mapa seděla). Pak bylo pár kontrol na volbu – jestli a na jak dlouho po cestě nebo terénem, pro muže otočka s jedním stoupáním, schovaná (ale bezpečně dohledatelná) radiokontrola (č.5 pro D21A, č.10 pro H21A) a seběh přes občerstvovačky do nejnižšího místa tratí.
Odtud následoval nejdelší postup – pro muže až na hřbet u cíle, pro ženy do údolí před ním. Na mužském postupu jsem očekával 3 varianty: zleva s dlouhým stoupáním terénem na začátku a se závěrem po cestě (šla nakonec drtivá většina závodníků), částečným stoupáním s proběhnutím mezi zakázanými prostory a částečným traverzováním (ala Petržela) nebo obíháním po cestě spodem zprava (Losman, Smola).

h21a-k14

Královský postup na trati H21A.

Muže potom čekala otočka v čistém lese a 2 postupy v protisměru dlouhého postupu a poslední delší postup s volbou, kde do rozhodování promlouval i fyzický stav po 75 minutách běhu. U žen jsem se snažil kontrolu na dlouhém postupu dát co nejníž, abych otevřel varianty traverzování a zprava, ale k mému překvapení je žádná závodnice nepoužila. I s ohledem na nejrychlejší mezičas a postup Gregorové se odvažuju tvrdit, že minimálně rovnocenná varianta zůstala nepoužitá (viz obrázek).

d21a_postup

Varianta na trati D21A podle stavitele tratí, kterou nikdo nevyužil

Směrné časy se podařilo u hlavních kategorií trefit v tolerancích (i když v 18 to bylo těsné – Vandas 9.8 km za 50.45!). Vycházel jsem z průměru cca 5.40 min/km pro muže a podle toho jsem odstupňoval další kategorie. Přihlížel jsem i ke zpomalení podle počtu kontrol v pasáži s nálety. Na celkově rychlejších časech se podepsalo i dlouhotrvající sucho, kdy bažiny a bažinky v podstatě neexistovaly a koryta vodotečí se využívala pro běh.
Co bych teď změnil?
H18 bych na začátku poslal do borůvek ;-). Hlavně bych se ale snažil na těch dlouhých postupech zpoza rezervací zvýhodnit variantu traverzu – koncovou kontrolu bych asi dal do údolí dřív (zkrátil postupy). Zřejmě jsem hlavní kategorie tím začátkem nejen unavil, ale i odradil od přímých postupů i v místech, kde podložka byla bezproblémová (pokud by ta volba byla na začátku trati, tak by asi bylo využito víc variant).

Pro O-news.cz

Honza Kaplan – Kipli

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *