Komentář: Jaká je budoucnost OB jako TV produktu?
Dnes je 17.10.2017

OB v ČR | Orientační běh

Televize a orientační běh? Jak to jde dohromady? Jaká je motivace IOF? Na čem by OB v TV měl stavět? Rádi zveřejňujeme komentář Tomáše Novotného (ZLH), kterému děkujeme za příspěvek do diskuze.  

Vždycky jsem o tom trochu přemýšlel, hodně času jsem strávil na závodech a turnajích, hodně času jsem strávil i u televize a myslím, že mám i docela slušný přesah do jiných sportů, se kterými se orienťák (ne)dá srovnávat. Vůbec si nechci nárokovat patent na rozum, naopak. Třeba mě oponenti svými argumenty přejedou a ukáže se, že uvažuji úplně špatným směrem a jsem jenom staromilec.

Jenom bych chtěl nabídnout jeden z možných fanouškovských pohledů. Tolik tedy k mé motivaci pro sepsání článku, snad prvního a posledního (to doufáme, že ne  – pozn. red.) na O-News.

Motivace bafíků z IOF je podle mě jasná a pochopitelná. Dostat OB do televize, tzn. udělat z něj produkt, který je atraktivní a srozumitelný pro laickou veřejnost a tedy i pro zadavatele reklamy. A přemýšlí se, jak na to.

Jedním z očekávatelných kroků je samozřejmě zkracování disciplín a jejich vytahování z lesů do měst. Zde perlička. Když jsem pomáhal na WUOC2014, byl jsem při sprintových štafetách v Kroměříži v úvodní pasáži tratí, na seběhu do Zámecké zahrady. Město a zahrady byly plné procházejících se lidí, pro některé byl závod zajímavostí, jiné to zase obtěžovalo. A když jsme v nepřehledném místě říkali lidem „Probíhá tady AMS v OB, za tři minuty tady velmi rychle proběhne dav závodníků, můžete jít prosím na kraj cesty?“, přišla i nasraná odpověď „To nemůžou běhat třeba v lese?“. Takže i takto bývá někdy „oceněna“ naše snaha dostat orienťák mezi lidi do měst. Ale sprinty i sprintové štafety mám rád.

Naopak nějak nemůžu skousnout navrhovaný KO sprint. Přesněji, nemyslím si, že je to cesta, kterou se musí orienťák nutně ubírat, aby se dostal mezi televizní sporty. Pro trénink na soustředění dost zajímavá alternativa. Ale jako mistrovská disciplína? Jak vypadaly ty závody v Göteborgu v roce 2011? Všichni běželi zároveň stejnou cestou, maximálně se na jednom postupu rozdělili na časově identické varianty a na další kontrole pokračovali opět pohromadě. A ten, který začal v závěrečné fázi plápolat, tak někdy ze zoufalství zvolil záměrně jinou variantu jen proto, aby něco zkusil a zpravidla mu to nevyšlo. Nic nečekaného, žádné dějové zvraty. A pokud se tam vloží motýlek, jak dlouhé a jak zásadní budou v motýlku postupy, když se musí celý odbýt tak za tři minuty?

Použijme paralelu s poměrně příbuzným během na lyžích. Dlouhá léta to fungovalo, diváky to určitě mělo, když se běhalo jen s intervalovým startem. Pár kamer na trati, několik mezičasů, postupně se zlepšující grafika a pořád bylo co sledovat. Režisér kolikrát ani nestíhal přestřihávat, divák sledoval kdo získává v kopcích, kdo na rovinách, kdo ve sjezdech, kdo začal volněji, kdo naopak tuhnul, odstupy mezi závodníky neustále kolísaly, po celou dobu přenosu tam byl nějaký náboj. Hromaďáky jsou dnes většinou nuda. A sprinty? Je to ta disciplína, po které se můžou diváci lyžování utlouct? Jsou specialisté sprinteři těmi hvězdami, které si pamatujeme a na které se rádi díváme?

Proč je naopak lyžování v některých zemích válcováno biatlonem? Protože při žádné z disciplín nejede celé pole po většinu času pohromadě. Protože se pořád něco děje a dochází k neuvěřitelným zvratům.

Nám v orienťáku ty zvraty zajišťují různé varianty postupů a různě zvládnuté dohledávky. Jak můžou závodníci výrazně jinak řešit postupy a dohledávky, když je formát závodu nutí běžet pohromadě? Neměli bychom ten náš boj o protlačení OB do televize postavit na tom, že orienťák je založen na úplně jiných principech než tom, že všichni běží současně a kdo je první v cíli, ten vyhrává?

Vždyť se přece jednotlivé sporty strašně liší a každý nabízí divákovi něco jiného. Není divné, prosazovat u všech sportů stejné požadavky, které údajně zajistí sledovanost? Řečnické otázky ad absurdum: Budou jednou jezdit sjezdaři hromadně, aby divák poznal, kdo je nejlepší? (Je skikros atraktivnější a sledovanější než standardní alpské disciplíny?) Budou jednou judisti bojovat všichni najednou a kdo vydrží nejdéle, ten vyhraje? Bude ve fotbalu vyhrávat ten, kdo vstřelí první (poslední) branku, aby to divák lépe chápal?

Opravdu každý sport nabízí něco jiného a své diváky má jak běh na 100m, tak pětisetový tenisový zápas, pětihodinový přenos z Tour de France nebo podobně dlouhý přenos z golfu.

A klasický orienťák snad má co nabídnout. Příchodem GPS se z něj stal nádherný televizní sport. Dvě kamery v centru, dvě kamery v lese, tři mezičasy, gépéesky, režisér a komentátor, který tomu rozumí a máme dvě hodiny, ve kterých je více akce než v průměrném fotbalovém zápase. Neumíme televize přesvědčit, že náboj orienťáku je v tom, že každý sám řeší problémy na trati a právě to je to, co dělá rozdíly mezi jednotlivými závodníky?

Přece dneska umíme zaručit, že pokud dostaneme čas od 15:00 do 17:00, tak prvních 15 představíme pořadatelské město, OB, favority, tratě, pak se hodinu a půl bude stále něco dít a měnit, divák pochopí, kdo kde získává a kde ztrácí, proložíme to nějakým rozhovorem, v 16:40-16:45 doběhne poslední favorit, shrneme závod, v 16:52-16:59 proběhne flower ceremony a je hotovo.

To je tedy můj pohled. Přesvědčme televize, že tak jak např. pro boby, ani pro orienťák není ideálním televizním formátem to, že se závodí kontaktně muž proti muži a první v cíli vyhrává.

Tomáš Novotný (ZLH)

Facebooktwitter