Estonské zážitky
Dnes je 25.11.2017

Komentáře | OB ve světě | Orientační běh

Každý šampionát přináší spousty příběhů, emocí, slz štěstí i smutku. My jsme pro Vás vybrali několik příběhů, které přinesl letošní světový šampionát v Estonsku. Pojďme si je s dvoutýdenním odstupem společně připomenout a zavzpomínat si na okamžiky, na které se teprve vzpomínat bude. I my v redakci jsme totiž MS překvapivě velmi prožívali a i pro nás to znamenalo spoustu emocí, napětí a zážitků. Tady jsou ty největší estonské zážitky od reportérů O-News.cz a skrze fotografie Dmitrie Potchepka.

Vojta (opět málem) Král

Po šestém místě na loňském MS a jarním SP ve Finsku ve sprintu si letos Vojta Král vyběhl jaké jiné než šesté místo. Nádherný, vynikající výsledek na pódiu 13 sekund za medailí a super začátek MS. Přitom mohlo být i lépe. Chvíli to vypadalo i na páté místo. Ale jak správně poznamenal odborník naší rubriky Případ pro jury Roman Zbranek, “disknout mistra světa, to už by chtělo hodně velké koule, a ty IOF nemá.” Daniel Hubmann, vítěz sprintu na letošním MS, totiž vběhl při závodě do ulice zavřené “švábem”. Překonal v mapě nepřekonatelnou překážku a porušil tím mapový klíč ISSOM, načež se vrátil zpět. Nezískal, ztratil, málem ztratil i medaili. Nevím, jak to bylo v reálu značeno, nebudeme do podrobna rozebírat to, co jsme již dříve rozebrali, každý ať si udělá obrázek sám.

IOF zvolila neposkvrněný mediální obrázek a Daniel Hubmann si doběhl pro svou 24. medaili ze světového šampionátu, sedmou zlatou! Nemůžeme ji tomuto sympaťákovi nepřát. Vojta Král byl opět kousíček za tím, aby dostál svého příjmení, ale i tak se zapsal do historie svým druhým šestým sprintovým místem v řadě! A při večerním ceremoniálu se nám na bedně dokonce chvíli dostal i na stříbrný stupínek.

Jak to dopadá, když pošlete sprintery do lesa?

Tuto otázku si tak dlouho pokládali estonští organizátoři, až se to rozhodli vyzkoušet a poslali nejlepší světové sprintery – specialisty do lesa. Sice jen na dvě kontroly, ale i to stačilo, aby se kompletně zamotaly celé sprintové štafety.

Brit tam pohřbívá závod, Švýcar skoro také, chybuje i náš Vojta Král, ale zachytává chybu o dost dříve. Švéd suverénně vyplouvá z lesa ven, a tam kde na druhém úseku Švédsko ztrácí, na třetím rozhoduje o zlatu. Kdo ze sprinterů vyběhne ze zapovězeného lesa jako druhý? Vojta Král! Naprosto brilantně rozběhnutá štafeta v podání českých reprezentantů. Sedím přisátý k obrazovce a sázím obrázky z televizního přenosu do liveblogu na O-News.cz. Tentokrát píšeme reportáž ve dvou s Romanem a společně prožíváme naplno chvíle napětí a radosti z českého orienťáku. Picánek komunikuje s Lenkou Klimplovou a přidává aktuální fotky a citace. Jsem v Estonsku a vší silou povzbuzuji Denču, i když sedím na terase 1000 kilometrů od Tartu a pes mi – vyžadujíc drbání za ušima – pořád drká do ruky. Proto jsou taky všechny printscreeny rozmazané. Janďa Knapová stabilně rozbíhá první úsek, ztráta není veliká. Miloš Nykodým běží fantasticky, na lesních kontrolách, jako by chtěl ukázat, že si zaslouží více prostoru i v lese a vynáší štafetu na medailové pozice a Vojta ustál past na sprintery ještě se ctí a vytahuje nás na stříbrnou pozici. Co na to, že se pak komando Maja Alm – Sabine Hauswirth blíží mílovými kroky, tak jsme čtvrtí, no a co? Od EOC v Jeseníku jsem žádný orienťák takto neprožíval a stálo to za to!

Ano, tento výkon si zaslouží zarámovat a příště snad bude i oceněný nějakým tím kovem.

Do třetice všeho dvanáctého!

Muž dvanáctých míst, to je Jan Šedivý, který je zajisté na tuto přezdívku už alergický. 12. na klasice v Lausanne 2012, 12. na klasice ve Stromstadu 2016 a na klasice v Tartu 2017? 12! “To je asi takový můj standard. Letos jsem ale doufal, že předvedu trošku něco víc… Nechci se samozřejmě vymlouvat, ale ta závěrečná příprava, ty poslední dva měsíce byly v podstatě pohroma. Takže z tohohle pohledu to je asi přijatelnej výsledek a musím za něj být spokojenej,” glosoval Šéďa svůj výkon v cíli, když to na 12. místo sice vypadalo, ale nebylo ještě jasné. Zlato obhajuje v mužích Olav Lundanes a mezi ženami Tove Alexandersson, vládci klasických tratí posledních MS.

Přenos z klasiky se píše celkem dobře. Závod se běží celý den, takže se to dá rozložit a vystřídat se. Když jeden redaktor odskakuje na oběd, druhý, který zrovna sedí ve vlaku směr Tatry orienteering, zkouší vlakové internetové připojení a vyplňuje pauzu tak, aby nikdo nic nepoznal. Nepoznal. Skvělá rychlá spolupracovnice pošle reakce a dojmy z mixzóny za cílovou čárou, čtvrtý člen týmu dopíše pozávodní reportáž, když dorazí navečer domů z práce. Prostě přihrávka, smeč – volejbal – tým. Znáte to. Funguje to!

Příšerně dlouhá krátká trať

Když běžíte, ani nezaznamenáte, jak je ta krátká trať příšerně dlouhá. Pokud tedy máte to štěstí, že už běžíte a netrčíte už 5 hodin v karanténě. Jak je dlouhá poznáte až v momentě, kdy ji máte sledovat a psát z ní on-line přenos. 3/4 redakce se připravují v Tatrách na první etapu Tatry orienteering, zbytek si užívá volného dne na výletě. To by nebylo nic divného, kdyby byl ovšem v Tatrách signál, kdyby naši východní sousedé měli všude pokrytí 4G, kdyby redaktor, který zůstal v ČR neměl skoro vyčerpaný datový limit, kdyby IOF nezrušila kvalifikaci, ale kdyby byly v pr*** ryby…

Ve zkratce to byl trochu hektický den. Redaktor A ráno vstává, ze stanu se pokouší připojit. Po chvíli se daří, připravuje článek, spouští live blog a píše základní informace. Pak se balí a vyráží na výlet. Redaktor B zatím sjíždí z Tater do civilizace a hledá kavárnu s wifi. Nachází a může psát reportáž z průběhu závodu mužů. Těsně před vyvrcholením závodu však musí sbalit náčiní a vyrazit na start první etapy svého závodu. Redaktor A zatím plánovaně přerušuje výlet v hospodě, aby mohl pokračovat v reportáži. Hospoda je ale narvaná k prasknutí. Na terase žádné místo. Na jiné řešení není čas. Usedá proto na lavičku pod krčmu. Mezi zahrádku narvanou hladovými a upovídanými krky a dětské hřiště s trampolínou. Děti křičí na děti, maminky křičí na děti, děti křičí na maminky a já se snažím – konečně připojen na chabou horskou wifi – zaslechnout komentátory přenosu. Sluchátka samozřejmě leží doma. K tomu se sluníčko opírá o lesklý displej. Oči vymžourané, printscreeny budou asi mázlé a křivé, uši vykřičené. Rychle obsazuji uvolněný stůl. Thierry vyhraje. Tak to je pecka! Hasím žízeň bezinkovým mokem, vychutnávám zasloužený kulinářský zážitek, čekám na vyhlášení, foto middlového krále do reportáže, zaklapnout počítač a jedem. Mám hodinu na přesun domů, než začnou dobíhat nejlepší dámy, reportáž zaznamenává trapnou odmlku. A po příjezdu? Venda průběžně druhá?

S jizvou na čele za úsměvem na rtech

Na klasice knock-outována větví ztrácí kontakt s nakonec šestou Švédkou Johansson, přesto si s krvavým zraněním dobíhá Vendula Horčičková pro svůj nejlepší světový výsledek – 24. místo. Do middlu skrývá zranění pod českou vlajku na čelence a vyráží do zeleného členitého lesa vstříc krátké trati. “Hodně hodně technicky náročný závod, takže jsem věděla, že i ta únava, kterou člověk trochu cítí po longu, že nebude rozhodovat. Bude rozhodovat 100% koncentrace, a tak jsem se snažila od začátku do konce.” A vyplatilo se. Chybuje jedna soupeřka za druhou, bronzová medaile se za suverénní Tove Alexandersson a stabilně běžící Marianne Andersen houpe poměrně nízko. Ztráta v cíli 5:46 na Tove, která jde do čele vypadá sice propastně, ale i jak závod pokračuje, nikdo se Švédské královně zrovna o moc víc nepřibližuje.

Vše nasvědčuje tomu, že Venda šla opravdu velmi dobře. I nakonec třetí Finka Harju “nakoupila” přes 4 minuty. Málo vídaná ztráta medailistky na middlu. Je dobojováno. “Osmé místo pro Horčičkovou,” hlásíme do éteru. Možná nečekané, o to sladší a krásnější výsledek. Medaile to není, ale slavit co rozhodně je. Když jsem se druhý den po longu probudila a viděla jsem, že mě hlava nebolí, tak jsem věděla, že to nějak zvládnu, že to bude dobré,” vzpomínala v cíli ještě Venda na svou jizvu na čele z longu. A tak zatímco několik světových hvězd se vychybovalo a vyrylo si jizvu do svědomí, Venda už žádnou jizvu nepřidala a naopak v cíli mohla rozzářit všechny české fanoušky svým spokojeným úsměvem.

Zatímco mužský závod na krátké trati byl velmi vyrovnaný ten dámský byl pravým opakem. Tove Alexandersson zvítězila o parník. Konkrétně o 2 minuty a 10 sekund. Po obhájeném zlatu z longu obhájila i to z middlu. A když se k tomu ještě přidá závěrečný zlatý štafetový úspěch spolu se švédským týmem, otevírá tato mladá sympatická slečna zlatou bránu historie. Aneb vítej zlatý hattricku. Tove už má na kontě 14 světových medailí, a to jí ještě nebylo 25 let.

I druhé místo žije svým příběhem, dost možná ještě silnějším. Marianne Andersen totiž tohle stříbro určitě chutná zlatě. Určitě si všichni pamatujeme strhující souboje naší Dany Brožkové s touto jednou z největších hvězd dámské scény světového OB let 2006 – 2010. Například vzpomeňme na MS 2008 v Olomouci či Miskolc následující rok, kde Marianne vyhrála své dosud jediné zlato. Poté však dlouhé roky bojovala se zraněními, 4 roky prakticky vůbec neběhala na elitní úrovni a zcela vypadla ze závodního kolotoče. Marianne se však nikdy nevzdala a ve 37 letech předvedla fantastický comeback. Už v loňském roce se jí podařilo kvalifikovat do norské reprezentace a vybojovala 10. místo ve sprintu, letos získala svou 14. medaili ze světového šampionátu.

Foto: Jan Kocbach, WorldofO.com

Ať žije král!

Zatímco náš Vojta se stal králem zatím jenom málem, fenomenální Franzcouzský uragán Thierry Gueorgiou prolétl middlem jako TGV a ziskem zlata se korunoval králem doživotně. Middlovým králem. Už před sezónou tento fenomenální Francouz avizoval, že by měla být jeho poslední v elitním OB. Od podzimu se stane koučem u švédské reprezentace. Nebyl tak snad nikdo, kdo by tomuto velikánovi medaili nepřál, a proč ne rovnou zlatou? Thierry ještě jednou všem ukázal, proč byl a je nejlepší. Ovládl middle a získal tak svou 14. zlatou medaili z MS, osmou z middlu. Vše navíc korunoval závěrečným stříbrem s francouzskou štafetou, třiadvacátou medailí celkem. Má zlato ze všech lesních disciplín i ze sprintu. Svou první zlatou medaili získal v Rapperswil 2003, tu (zatím) poslední letos v Tartu.

Letošní MS je tedy za námi. Každý příběh jednou končí, a pak je na čase zahodit orientky a vydat se vstříc příběhům novým. Děkujeme, že jste s námi fandili nejen české repre!

Foto: Jan Kocbach, WorldofO.com

Autoři fotografií: Dmitri Potchepko, Lenka Klimplová, Jan Kocbach

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *