Fenomén DERBY: Analýza drsného sudetského závodu
Dnes je 13.12.2018

Analýzy | Fenomén | OB v ČR | Orientační běh | 23.11.2018

Píše se rok 2009. Já (Kobřík), Pedros, Vokoun a Požírač máme v nohách necelých 70 km po víkendovém HROBu v Kašperskejch horách. Vokoun vypráví něco o nějakým Derby (OB utkání mezi Jabloncem a Libercem) a praví, že to je závod s velkou tradicí a poslední roky nějak upadl v zapomnění. Plný zážitků z HROBu má sen obnovit tuto tradici ještě letos. Všechno zařídí, ale chce běžet. Nakonec všichni souhlasíme a ještě než dojedeme domů, tak máme koncept hotov.

A tak započala nová éra tohoto netradičního klání. Já ani netušil, ale tradice šahá opravdu do pravěku, přesné číslo si nepamatuju, ale určitě to bude přes 30 ročníků. Nově mezi týmy přibyla Smržovka (Pedrosův manšaft). Každým rokem se tato akce vylepšovala a postupem času vyrostla ve velmi prestižní závod. Pedros bohužel neměl tolik štěstí jako my ostatní a před pár lety nás opustil, a tak jsme celou akci začali také nazývat jeho memoriálem.

Od té doby jsem vzal pod taktovku já. Moje vize byla taková, vytvořit velmi komplexní dlouhou trať se startem a cílem na odlišném místě. Na občerstvovačce musí muži povinně vypít jedno pivo. Najít krásnej, drsnej terén se spoustou zážitkových kontrol a se zajímavými postupy. Začínal jsem pořádat kompletně sám, ale zjistil jsem, že v tej TOP kvalitě to prostě úplně nejde. Zlanařil jsem toho nejpovolanějšího – Picánka. Sběr digitálních vzpomínek, již tradičně zajišťuje Vorvaň a patří mu obrovskej dík. Poslední roky startovní pole rozšiřují i další kamarádi z celé republiky.

Pro letošní ročník jsem vybral prostor: Bedřichov – Kristiánov – Janov. V tomto úžasném prostoru se dá najít spousta krásnejch míst celkem hravě. Podkladem jsou severské bažiny, vysoké borůvčí a hlavně žula. Vytvořil jsem dlouhou trať o kótě 16,6 km s 21 kusy kontrolních stanovišť. Ideálním postupem to dělalo cca 24 km. Převýšení bylo letos příjemné, pohybovalo se kolem 600 výškových metrů. Taktéž byla vytvořena krátká varianta trati o 11,8 km, ale v další části se budu věnovat jen té první zmiňované.

mapa závodu

START:

Úderem 11hodiny a 25minuty předobědní, vyráží smečka vlčáků a vlčic směr Jizerky ze stadionu v Bedřichově. Po prvních krocích však zjistili, že první část mapy neobsahuje cesty. Někteří nenašli mapovej start, no slušnej start do závodu. Vokoun přijel rovnou z kalby na startovní čáru, nemá čip ani podprdu s GPSkou. Prej půjde na dotyk…

Šulda: Na startovním roštu stojím až ve čtvrtej glajze. Předemnou hegemon Derby – Požírač, upravuje čepici, podprdu, dotahuje kopačky. Nervozita by se nechala krájet. Výklad trati není slyšet, jen Vesko reprodukuje, že u trojky jsou díry. V duchu si odříkám slavnou hlášku Oty Novotného „za každou cenu vpřed“ a jdem na to.

K1:

Drsná podložka pod nohama už od startu, těžká dohledávka. Mělo přijít první sejto. Vítězem je překvapivě Parde (Marde Novotnej). Bohužel to bude i jeho poslední vedení v závodě. Všichni favoriti pospolu. První odpadlíci Ďuňďa (zřejmě nevidí pořádně na mapu), Otto (roztáčí hvězdná kola a chytá vlak na paralelní kontrolu z krátké trati)

Šulda: Jak říkají zkušeňáci, na krátkým postupu se klasika nevyhrává. Jdu defenzivně a sžívám se s prostředím neznámým. Na mapě jen dráty, cesty tam nedaly. Nevadí. Magnetické poledníky krkolomně hledám v mapě. Vedou na štorc. Naštěstí jsem si našel dobrá záda.

K2:

Přichází první kyslíkáč, nastolené tempo je zřejmě vyšší, než by mělo, a tak přichází první klička celého balíku. (Jak těžké je se rozhodnout sám). Ďuňďa pomalu začíná chápat a vrací se zpátky. Otto vesele pokračuje dále na kopec. Lehounce nabírá Toník se Zdobim.

Šulda: Tady jsem si to neuhlídal, ale vlastně to ani moc nevadilo. Poněvadž, když jsem přiběhl na kontrolu, tak jsem si stoupl do fronty na ražení. Nejrychlejší ražiči už čile pádí v honbě za oranžovobílým nesmyslem. Já čekám na kleště.

K3:

První volba závodu a taky první zážitková kontrola v jeskyni Valhala. Kontrola je umístěna v mezipatře, které má dva východy. Většina závodníků volí spodní variantu kolem Klikvovej louky. Podle mě horší varianta. Vrchní variantu volí Šulda, Škodík, Parde a Baje. Bohužel nesmyslně nabíhají doprostřed klikvovej a ztrácejí drahocenné vteřiny. Ďuňďa nachází první kontrolu. Otto nachází první kontrolu, ale bohužel na jiné trati.

Dohledávka je opravdu přísná, sbíhá se celý balík favoritů. Jako první najde kontrolu Bandy (Dan Vandas) a dostává se do čela. Nesmyslně ztrácí Lušťa, kterej se odpojil od celý skupiny.

Šulda: Nikdy bych nevěřil tomu, že bych mohl běžet vorienťák, kde by byl postup kolem Klikvovej a dohledávka ve Valhalle. Škoda, že se nemohlo skrz, ale aspoň jsme to trochu lízli. Pro lepší realizaci scházely potřebné parametry při práci s buzolou. Kontrola byla pečlivě ukryta ve složitém jeskynním komplexu v severské mytologii označované také jako Valhalla neboli síň padlých. Po speleologické vložce nastal čas trochu minimalizovat ztráty na čelo.

K4:

Kontrola na vrcholu 7m skály. Nic složitýho pro kované lampiony. Bandy jde lehce do trháku, prej nemá natrénováno. Mezitím Otto nachází první kontrolu.

K5:

Na mapu se bohužel nevešla varianta obíhačky přes hráz Černej Nisy. Většina pole volí variantu rovně na silnici, po vedení na kopec a kontrola padne lehce do klína. Bandy v trháku! Jako zkušeňák se projevil Kirek (Mirek Kalina), kterej vobíhačku po hrázi využil. Otto vyráží na souboj s druhou kontrolou.

Šulda: Konečně prostor to trochu otevřít. Před sebou vidím Pavlíka a Matouše. Bandaska je tak vpředu, že ho ani nevidím a sám sebe pasuji do role aktuálního držitele bronzové medaile. Aniž bych měl namapován zbytek závodu, hrdě prohlašuji, že trochu asfaltu neuškodí. Jak krátkozraké prohlášení.

K6:

Kontrola výrazný strom 1m. Kdo nečetl popisy, měl smůlu. Postup nabízel 2 varianty. Pro tvrďáky rovně nebo s využítím cesty po pravej straně. Další variantu vymýšlí Parde zleva, za účelem si našlukovat pozdější místa trati? Kdo ví… Borci, kteří se vydávají rovně, trefují kontrolu náramně. Za to asfaltéři, zakyselení, nestíhají ani číst popis a koukají do nebes, kde asi je ten výrazný strom může být. Marně… Otto dohledává dvojku, už jí skoro má.

Šulda: To asi chtělo mít plán. Jak se šla kudla po tej asfaltovej, tak jsem stihl v rychlosti kouknout na mapu a říkám si, že je to kontrola na cestě. A ještě strom, to bude svítit. Z cesty jsme uhli na druhou stranu, ale to jsem ani nezaznamenal, páč jsem koukal do vzduchu a hledal výrazňák. Marně. Jdeme do chyby. Mezi smrčky se tu a tam objeví další postava, která marně hledá onen výrazňák. Chvilku to trvalo, ale pak se skutečně objevil u potůčku strom, ale drahocenné vteřinky tam naskočily.

K7,K8:

Neřeší nic zasádního, jen spojovačka ☺.

K9:

Delší postup, z velké části bez cest, kde bude potřeba být maximálně koncentrovaný. Podložka je dost podmáčená, snížená viditelnost, lehce tricky. Čelní skupina se trochu trhá, každý volí trochu jinou stopu. Kontrola je umístěna na krásnou otevřenou bažinu, obléhaná klečí. Lušťa pomalu stahuje obří ztrátu z trojky.

Otto dneska píše velkou historii. Na třetí kontrolu volí super obíhačku. Na dohledávce se radši jen podívá, nepokouší ji, vynechává 4ku (asi cítí trable) a roztáčí to na asfaltu směrem 5tá kontrola.

Šulda: Přede mnou se otevřelo celé to pole laufařů vlčáků, samců na vrcholu lampionového řetězce. Věděl jsem, že nás čeká ještě veliká porce kilometrů a onen čas Č teprve přijde, ale bylo potřeba být v kontaktu s čelem a nenechat si to ujet, řečeno lyžařskou hantýrkou.
Čelo závodu slouží jako tykadlo, které si hravě dotáhnu. Spektakulární kontrola je ražena balíkem cca 10 běžců.

K10:

Postup o ničem, jde se na prvního kontrolního exáče.

K11:

Zdánlivě jednoduchá kontrola. Odhad vzdálenosti je poněkud obtížný. Většina balíku zřejmě tráví pivo a kontrolu nedobíhá. Jedinej odvážlivec Rambo (Matouš Fürst) jde dál a odměnou mu je malý náskok.

Šulda: Po pivě mi trať začala chutnat, ale odbočil jsem z tej asfaltovej o fous dřív a hledal jsem to na jinejch šutrech, které nebyly v mapě. Mé chyby využil Matouš a hýčkal si na čele solidní náskok. Zde jsem již začal zvonit na poplach a začal trochu zrychlovat. Na gel nebyl čas. Jel se plech.

K12:

Postup nikterak zásadní, kontrola zážitková u krásnýho mini vodopádu. Matti drží stále náskok.

Šulda: Nádherné vodní dílo, ale nikterak nezamíchalo pořadím, jen jsem tam při přeběhu potoka málem hodil tygra, ale jak už běhám spíš pomalu, tak jsem to ustál.

K13:

Postup opět s dvěma variantami. Obíhačka na jistotu spodem nebo prostě rovně. Kontrola umístěna do další mini jeskyně.

Šulda: Tam to bylo na jistotu po tej asfaltovej. Do kopce ke třináctej už to trochu kousalo do nohou. Ale byla tam ta houževnatost. Matti už to valil směr K15 a my šli teprve na K14, náskok si držel. Věděli jsme, že teď musíme hryzat asfalt, abychom si docvakli vedoucí duo Matti – Kryšton.

K14:

Pidi postup jako příprava na první zásadní volbou závodu. Otto píše poslední kapitolu do dnešního příběhu. Místo K4 jede totální hranu na hráz Černej Nisy, avšak zapomene odbočit a pádí směr Fojtka. Po několika minutách mu to asi dojde a bohužel vypíná GPSku… ☹

K15:

Peklo asfaltem. Volba kolem přehrady zleva nebo zprava? Opticky to vypadá na pravou variantu. Taky jí volí dost závoďáků. Tato varianta byla bohužel o několik minut pomalejší a vzala i víc sil do další části trati. Na kontrole je připravena další dávka zrzavého moku. Borci z pravé varianty dostávají malou šanci, protože trhači z levé varianty pokazili dohledávku. Nicméně čelo závodu obklopuje Šulda, Rambo, Bandy a Pavlik Hradec.

Šulda: Bajeřík si vystoupil z vlaku. Vpředu se občas mihne Matti. Pavlík jede kudlu. Dávám gel. Rozlil se mi do kalhot, je to celý zalepený. I buzola se čapla a je na mapě chytlá. Nelze si dávat azimuty. Ale není třeba, následují dlouhé minuty po asfaltu. Bandaska lehce couvá, ale Pavlík nepolevuje. Jede podlahu. Kousek před hrázej jsme docvakli první dva, Kryšton a já jsme na gumě. Asfaltová rotyka jakoby neměla konce. Konečně odbočujeme do kopce do lesa. Můžu si vomejt ruce a trochu odpočinout. Ale bohužel jsme kontrolu trochu nadběhli a než jsme ji dohledali správně uplynuly těžko vydobyté vteřiny. Z kontroly číslo 15 se ozývá smích Bajeříka, který kontrolu razí před námi. Díky smíchu kontrolu nachází také Kryšton a Matějíček.

K16:

Poslední zásadní volba s těžkou dohledávkou uprostřed žulové džungle. Postup nabízí až 4 varianty. Levá obíhačka po cestě, rovně přes neznámý terén, pravá obíhačka podél Kamenice a nebo super obíhačka po cestě vpravo (nikdo nezvolil). Musím vyzdvihnout Kamču Gregorovou (pod přezdívkou KAME), která se taktéž vydala na dlouhou trať. Běží výborně a obzvlášť na tomto postupu, kde volí levou variantu.

Šulda: Vpředu kvartet. Bajeřík, Matti, Pavlík a já. Sáhodlouze se spekuluje o postupu. Bajeřík chce rovně, ostatní spíš tíhnou k postupu po pěšince podél vody. Bajeřík pěšinku nemá rád, hořekuje a kleje, zakopne a upadne na plot. A pak nás pouští před sebe. Jak se říká lidově, jde vod válu. Trochu kontrolu podběhneme, ale už se k ní blížíme oním slavným mezipatrem, kde se po římsách dostáváme pod obří skalní věž, kde na jejím vrcholu je ukryta kontrola.

K18:

Teď si borci šáhnou. Mají v nohách necelé dvě hodiny poctivé práce a čeká je výšlap až ke kapličce na Hrabětice. Šulda to zkouší a vytváří si pomalu a jistě náskok. Na Ramba přišla krizovka a bohužel začíná ztrácet.

Šulda: tady to začalo štípat. Vlastně jsem se ani nesnažil nastoupit, ale tohle je prostě Derby, které se rozhoduje po 120 minutách. Ve velmi prudké stojce trochu zvednu kolena a rozběhnu se, čímž nechtíc nastoupím dvěma pronásledovatelům. Cítím to, oni ztrácí. Já mohu zvítězit. Dávám do toho všechno. Pod kapličkou už jsem skoro mrtvej, ale náskok mám slušnej. Tahám poslední tabletu na závěrečné kamenné peklo. Nezkrátím si ten vingl a přijdu o část svého náskoku, ale Pavlík zase ztratí při dohledávce a mám víc jak minutu fóra.

K19-Cíl:

Jedná o precizní jemnou práci v balvanech. Šulda se toho nebojí a zkouší to. Pavlík už toho má taky asi dost a nestačí nastolenému tempu. Na sběrné kontrole však Šulda chybuje a Pavlík se dotahuje, nicméně ostřílený letec s hřívou finského nádechu už si to nenechá ujít a vyhrává. Druhé místo pro Pavla Hradce, třetí pro Ramba.

Šulda: Trochu kontrolu podbíhám a začínám toho mít plný brejle. Na hraně kolečka přichází křeč a ztrácím koncetraci i flow. Naštěstí setrvačností dojdu do středu kolečka, juknu doleva a je tam. Teď kardinální postup skrz dva trojkové hustníky, kde je víc kamenů než stromů. Jdu krev. Křeče nevnímám a šolichám to tím jehličnatým Saigonem. Za mnou slyším kroky, mohli by to být borci z Mini, které jsem před chvílej předběhl. Mrštně se ohlédnu a nikdo. Říkám si, že jsem dobrej. Až na žluté pasece jsem za sebou viděl Pavlíka. Postup na sběrku, Intuitivně jdu zprava, je to tam čistčí, ale jdu moc zprava. Jsou tam místa, že to nejde proskočit víc k lajně. Dobíhám na roh paseky, přečtu si popis a zjistím, že je to ďoura, kde byla kontrola na jaře na oblastňáku a vidím objekt cca 80m přede mnou. Jedu plech. Pavlík se připojí a jdem spolu. Sběrku razíme společně, avšak 3m vysoký sráz se nám skákat nechce a tak děláme drobnou kličku, abychom se dostali do cílovej rovinky. Nenechávám nic náhodě a jdu na první figuru. Na asfaltu si vzpomínám na finiše na atletickém oválu při běhu na 800m, zvednu kolena, zapojím ochablá rychlá svalová vlákna a dřu ho. Na hlavní se ani nestihnu rozhlédnout, ale už vidím arénu a lampion. Razím, vítězím.
Jak by řekla Zuzka Kocumová „Tak se to podařilo“

Tomáš Kobr (Kobřík)

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *