David Aleš: Máme spoustu schopných lidí, ale musíme s nimi pracovat.
Dnes je 17.10.2017

LOB | MTBO | Orientační běh | Rozhovory

David Aleš, který je mezi orienťáckou veřejností znám pod přezdívkou Aljoša, je již dlouhá léta známou osobností českých orientačních sportů. Dříve především běžec, trenér, komentátor závodů, nyní hlavně pořadatel velkých světových akcí v ČR, který má za sebou 2x ME dorostu, MS v Olomouci a teď i ME v Jeseníku. A právě tam uzrálo rozhodnutí zapojit se opět více do dění v Českém svazu orientačních sportů a ucházet se o pozici jeho předsedy. Jaký závod byl nejtěžší na uspořádání? Jaké vize si nese s sebou směrem k dalšímu směřování ČSOS? A nemůže mu ve volbě ublížit, že je o-veřejností vnímán příliš jako „kontroverzní osoba“? Na to všechno a mnohem víc jsme se zeptali v našem obsáhlém rozhovoru.

David Aleš. Zdroj: EOC 2016

David Aleš. Zdroj: EOC 2016

 

Náš rozhovor ale začněme ohlédnutím za nedávným ME v Jeseníku. Jak zpětně vzpomínáš na tuhle mega akci? Vybaví se ti spíše to obrovské penzum práce, která akci předcházela nebo naopak ta úleva z dobře odvedené práce, která následovala?

Já když už mám akci za sebou, tak na ni nevzpomínám skoro nikdy ve špatném, takže mám na ME jenom dobré vzpomínky. Dokonce toto byla akce, po které jsem se vzpamatoval velmi rychle, už za týden jsem byl schopen opět normálně fungovat, takže na to mám velmi hezké vzpomínky.

Máš za sebou již spousty uspořádaných mezinárodních závodů. 2x MED, MS v Olomouci, teď ME v Jeseníku. Na kterou vzpomínáš nejraději a která byla naopak nejtěžší?

Největší výzva bylo asi mistrovství světa, protože to byl TOP a navíc jsem do toho šel v docela těžké tehdejší situaci, kdy jsem převzal pořádání z nějakého stavu / ne-stavu. A na co vzpomínám rád, vždycky jsou to asi ty poslední vzpomínky, takže teď je to Mistrovství Evropy. A že bych na něco vzpomínal nerad, to ne. Já se snažím nepříjemné vzpomínky vytěsňovat.

Evidentně tě pořádání stále baví, protože jsi nyní přišel s plánem pořádání mezinárodních závodů do budoucna, což by mělo vyvrcholit MS v OB 2021. Je český svaz schopen mezinárodní závody v této četnosti vůbec zvládnout uspořádat?

Kdybychom toho nebyli schopni, tak bych ten plán nejen nevymýšlel, ale ani nenavrhoval, protože proč navrhovat něco, co nelze realizovat. Takže myslím si, že jsme toho schopni. Jsme zkušení pořadatelé a máme ještě spoustu ukrytých talentů a lidí, kteří se rádi zapojí a navíc, když to porovnám s mnohem menšími nebo méně zkušenými svazy v Evropě, které pořádají daleko častěji, tak my jsme na tom daleko líp a myslím si, že to zvládneme. Nebude to pořád záležitost jedné a té samé skupiny, byť samozřejmě někteří lidé se tam budou prolínat.

Někteří o tobě říkají, že se živíš pořádáním. Co ale přesně děláš, čím se živíš, pokud to není moc osobní otázka?

Napřed, čím se živím. Teď do konce prosince jsem obchodním zástupcem pro jednu firmu v oblasti hygieny a sanitace a zároveň jsem od září na pozici manažera pro jednu politickou stranu, čímž se budu živit od nového roku na full-time. Sport mě nikdy neživil, jestli jsem měl nějaký pravidelnější příjem, tak to bylo při mistrovství světa, kde jsme byli s Českým svazem orientačního běhu dohodnuti na nějaké pravidelné odměně, která se poté zvýšila posledního tři čtvrtě roku, ale i tak by mě to neuživilo. Pořádání rozhodně není k uživení, i když za to mám v případě MS i ME nějakou drobnou odměnu, tak když se to rozpočte na ty měsíce práce, tak se ta odměna rovná částce asi dva až tři tisíce korun za měsíc v případě ME.

Je veřejným tajemstvím, že jsi projevil zájem ucházet se na Valné hromadě ČSOS o post předsedy svazu. Co bylo tím hlavním impulsem, že ses rozhodl kandidovat?

Když to vezmu odzadu, impulsem pro mě bylo právě Mistrovství Evropy. Já jsem nějaké úvahy na téma, jak se zapojit do vrcholových pozic ČSOS, měl už někdy v loňském roce, ale řekl jsem si, že napřed o tom budu uvažovat, až uspořádám úspěšně ME. To si myslím, že se povedlo. Měl jsem od pořadatelů, fanoušků, trenérů i závodníků víceméně pouze kladné až nadšené ohlasy. Ne, že by to bylo zcela bezchybné, ale ty závody se povedly a pak jsem si říkal – dobře, teď mohu uvažovat o tom, jak se více zapojit. Přemýšlel jsem a říkal jsem si, že je škoda nevyužít více ten potenciál, který má orientační běh a vůbec orientační sporty, a také ten pořadatelský potenciál ve směru k IOF a v návaznosti na další sporty a začalo mi z toho vycházet, abych kandidoval na pozici předsedy svazu. No a jsme tam, kde jsme – pár dní před volbou.

Jaká je tedy tvoje vize? Kam by se měly orientační sporty podle tebe posunout za to další volební období dál?

Tak já bych napřed drobně zhodnotil, co v posledních deseti letech ČSOS dokázal, myslím si, že se udělal velký kus práce, když se povedlo navýšit členskou základnu a uspořádat několik kvalitních velikých akcí, přivezli jsme nějaké medaile, ať už z OB, LOB či MTBO, takže úspěchy tady rozhodně jsou. Přesto mám pocit, že nevyužíváme úplně zcela potenciál, který máme. Nazval bych to příměrem, že buď se hýbeme pomalu, respektive občas stojíme a já bych byl rád, abychom šli vpřed. Moje heslo je, “kdo chvíli stál, již stojí opodál.” Hlavní mojí vizí tedy je být lídrem pelotonu a určovat ten směr.

A jaký je to tedy směr?

Těch oblastí je několik. Jednak máme velké možnosti v marketingu, kde jsme to několikrát zkoušeli, vždy jsme někoho zaplatili, pak ten člověk odvedl určitou práci s nejistým výsledkem. Já bych to tentokrát vzal od konce, aby napřed něco dokázal, a potom se budeme bavit, koho a jak budeme platit. Takže první věc je marketing. Druhá věc je pořádání, s čímž do toho taktéž jdu. To souvisí s tím, že chci, abychom byli ještě více vidět, jak pro sponzory, tak si upevnili naše místo v České televizi, potažmo v rozhlase a v dalších médiích. No a třetí věc je, abychom začali více pracovat na poli partnerů, sponzorů a státních institucí a myslím si, že to je veliký úkol hlavně předsedy svazu – být v tomto aktivní.

Tvým soupeřem by ve volbě předsedy měl být Radan Kamenický. Co bys na svém konkurentu ocenil?

Já si myslím, že Radan má perfektní vlastnost v tom, že je nekonfliktní člověk a dokáže tmelit lidi. V tom ta jeho role před 12 lety, kdy Český svaz byl nějakým způsobem rozklížený, tak se mu to povedlo stmelit a za to bych ho nejvíce ocenil.

Ty sám o sobě říkáš, že jsi trochu “kontroverzní osoba”. Nemyslíš, že můžeš třeba o-veřejnost trochu rozdělovat?

Určitě nejsem ten, který by byl zbožňován davy od A až do Z. To o sobě vím a prostě to tak je. Na druhou stranu, pokud člověk chce něco dělat a chce něco dělat naplno, tak je jasné, že ne všem se vždy zavděčí a pokud něčemu člověk velí, tak holt musí občas udělat rozhodnutí, které se někomu nelíbí, nebo které občas bolí. O tomto já vím a neberu to jako svůj handicap. A samozřejmě za ta léta v orienťáku jsem se v některých věcech posunul zase dál. Nemyslím si, že by to mělo být velkým problémem a počítám s tím, že nebudu nikdy favorit všech orienťáků. Na druhou stranu i při pořádání jsem se dokázal obklopit lidmi, se kterými třeba nemám stejný názor, ale protože vím, že jsou to v daném směru odborníci či zapálení jedinci, tak to v čem jsme potřebovali, jsme se vždy dohodli, vymezili jsme si svůj prostor a pak jsme spolu mohli normálně komunikovat, a tak je to i v životě. A já si myslím, že se to bude dát naplnit, pokud bych byl zvolen, i na takto vrcholné pozici.

Pokud vím, nikdy jsi ve Výkonném výboru nebo Předsednictvu ČSOS / ČSOB nebyl. Proč tedy kandiduješ rovnou na předsedu a ne třeba postupně přes člena VV, místopředsedu a následně na předsedu?

Já jsem z části odpověděl již o nějakou otázku zpět. Tím, že mám nějaké vize, které jsem již řekl. A tyto vize bych rád naplnil přímo z postu nejvyššího, protože si myslím, že by tyto vize měl rozvíjet hlavně předseda.

Nelimitovalo by tě to ve vedení VV, že jsi v něm nikdy členem nebyl?

Myslím si, že vůbec ne. Mám zkušenosti, několikrát jsem byl přítomen výkonnému výboru, byl jsem členem a místopředsedou Sekce OB, což je velmi podobný řídící orgán. A mám zkušenosti také z jiných oblastí, jednak vést tým lidí a rozhodovat v týmu.

David Aleš bojuje na trati MČR štafet 2015. Foto: Petr Horvát, Magnus orienteering

David Aleš bojuje na trati MČR štafet 2015. Foto: Petr Horvát, Magnus Orienteering

 

Ještě bychom měli také naťuknout ostatní sporty začleněné v našem svazu. Na O-news.cz máme takový seriál o budoucnosti LOBu v ČR, jak ty vidíš tento sport a jeho budoucnost za současných podmínek?

Já jsem rád, že máme čtyři sekce, každá si myslím, že má právo na svou existenci. LOB to má nejtěžší, protože je závislý na počasí a přírodních podmínkách. LOBáci podle mě musí řešit dva problémy. Jednak kde, kdy a jak budou pořádat závody, to znamená daleko větší reakci na sněhové podmínky. Byť sám ze zkušenosti vím (uspořádal jsem několik LOBáckých závodů), že ne vždy je možné během týdne se rozhodnout a zamluvit si nějaký lyžařský areál. Rozhodně ale ta cesta pořádat závody v nižších nadmořských výškách není ta cesta, kterou by se měl LOB ubírat. A druhá věc je práce s talenty, respektive nějaký nábor nových lidí, aby ten sport měl základnu, co se týká dorosteneckého a juniorského výběru. Mně se v tomto líbil názor Vlasty Zlesákové, která toto v rozhovoru pro O-news.cz před nějakou dobou vystihla zcela přesně a já s ní souhlasím.

Jel jsi někdy MTBO? Jaký máš vztah k tomuto sportu a pořádal jsi někdy závody v MTBO?

MTBO jsem jel. Loni jsem si jel zajet MČR na klasice v kategorii H21C, abych si vyzkoušel MTBO. Mě se ten sport líbí a zase to dává jiný rozměr našemu svazu tak, aby byl široce rozkročený a myslím si, že i zde máme velké možnosti jet na vlně přírodních “cool sportů”, protože MTBO do toho plně zapadá. V MTBO jsem pořádal několik závodů, podílel jsem se na MS 2007 v Novém Městě na Moravě a v roce 2010 jsem spolupořádal Český pohár, respektive vícedenní závody, takže nějaké pořadatelské zkušenosti mám.

Ptám se proto, že v tvém plánu pořádání mezinárodních závodů figuruje i MS v MTBO 2020. Na této akci by ses také organizačně podílel?

MS v MTBO 2020 je takový pro mě úsměvný příběh, který vznikl tak, že jsem byl osloven Zbyňkem Pospíškem a Jirkou Králem s nabídkou, abychom využili potenciál kontaktů, prostorů a vlastně toho, co jsme vybudovali letos při ME v Jeseníku pro mistrovství světa. Přemýšlel jsem o tom a došel jsem k závěru, že to je dobrý nápad, protože s žádnou jinou velkou akcí se v dohledné době nějakých 10-15 let do tohoto prostoru nepodíváme. Navíc místní se nás sami ptali, kdy sem zase něco přijedeme uspořádat. Takže to je zcela originální myšlenka, jak jeden prostor vytěžit pro dvě různé orienťácké akce, takže mě to zaujalo a nadchlo. A proč 2020? Je to proto, že stávající krajská rada bude stále ve svém funkčním období, takže tam budeme mít kontakty, které jsme si letos udělali. Nešel bych do toho pořádání, kdybychom byli všichni jenom orientační běžci, ale i bajkeři. Takže ten model je vymyšlen tak, že technickou část bude zajišťovat klub LKT80 Šumperk pod vedením právě Jiřího Krále a Magnus Orienteering a další orientační běžci a bajkeři by dělali tu organizační stránku a finanční záležitosti. Pokud to bude takto postaveno a bude zájem, tak se rád postavím do čela toho organizačního výboru, případně se ujmu nějaké organizační funkce. Ale je to teprve na začátku, ještě jsme nevyhráli kandidaturu, o té se bude rozhodovat až příští rok. A jak se říká, zajíce budeme počítat až po honu.

Aljoša je také předsedou klubu Magnus orienteering (ASU). Foto: Archiv Magnus orienteering.

Aljoša je také předsedou klubu Magnus rienteering (ASU). Foto: Archiv Magnus Orienteering.

Společné otázky s protikandidátem (Radanem Kamenickým):

Pivo nebo víno?

Dřív přesvědčený pivař, teď se to přesouvá tak, že záleží na situaci, takže bych řekl, že je to tak 50:50. Pokud víno, tak dobré víno, nejlépe asi Ryzlink rýnský.

MTBO nebo LOB?

Já jsem vyzkoušel oboje a poslední dobou bych asi víc tíhl k MTBO, i z hlediska času, atd. Líbí se mi obě dvě disciplíny, každá je svým způsobem specifická.

Orieňťák na Olympiádě?

Řekl jsi “orienťák”, tak já tu otázku chápu jako orientační sporty. Za mě orientační běh v žádném případě, protože to náš sport posune úplně někam mimo a dostali bychom se do pozice, kam myslím, že nechceme. Asi jsem v tomto směru trochu konzervativní. Naopak bych si to dokázal představit u LOBu, kde bych tuto myšlenku podporoval, čímž bychom naplnili to, že bychom byli olympijským sportem. U LOBu je to podle mě realizovatelné, v tomto směru je ten sport daleko diváčtější, neničí kvalitu závodu, když se projede několikrát arénou, LOBáci jezdí běžně závody s hromadným startem a tudíž je to řešitelné. Otázku MTBO tady nemám zcela jasný názor, asi bych se v tomto směru před nějakým rozhodováním, pokud by přišlo poradil se zkušenými bajkery a bafíky, já to mám tak 50:50, ale dokážu si to asi představit.

Otevřel bys MČR v OB pro veřejnost / příchozí nebo uzavřel?

Nechal bych to na pořadateli, pouze bych závod / trať pro příchozí a veřejnost umístil do nezávodní části, resp. do části prostoru, kde nejsou vedeny mistrovské tratě. Toto bych dal jako podmínku do smlouvy pořadatelům.

Po všech jednáních a konferencích mám pocit, že hlavní Achillovou patou svazu je nyní nedostatek zapálených lidí pracovat pro český OB (nedostatek trenérů, osobních trenérů, pořadatelů závodů, metodiků, členů svazových orgánů..). Jak bys více zapojil a motivoval členy svazu pro tyto práce?

Orientační běh, tím, že je to sport individuální a v lese si to každý musíme odpracovat sám. To negativní, co z toho je, že jsme docela dost tvrdohlaví a jsme zvyklí se spolehnout hlavně na sebe a prosazovat pouze svoje řešení. To je na jednu stranu dobré, na druhou stranu se velmi často stává, že se jeden s druhým nedokáže shodnout a tyto bariéry se nám těžko překonávají. Čímž si vzájemně mezi sebou odbouráváme kontakty a nějakou možnost spolu spolupracovat, což jsem již zmínil, že je jedna z věcí, co bych rád změnil. Takže si myslím, že máme spoustu lidí, kteří jsou schopní, byli by i ochotní, ale musíme s nimi pracovat. To beru jako jednu z těch výzev, které bych se rád věnoval. Co se týká trenérů, tak je to jeden z těch závěrů o kterém jsme se bavili v Kraskově na programové konferenci a s ním plně souhlasím. Není to ale jednobarevné, nelze pouze změnit jednu věc a začali by nám růst trenéři. Musí to být soubor více různých opatření. Jednak systém zvyšování trenérských licencí tak, abychom to trenérům udělali zajímavé, aby je to bavilo a aby měli zájem o taková školení. Velmi se mi líbila myšlenka Lenky Klimplové, která učí ve Švédsku na vysoké škole, kde mají i semináře, které jsou on-line. Neříkám, že se tak dá udělat všechno, ale určitě bych tento způsob výuky zapojil, protože to šetří čas. Druhá věc je také pokračovat v trendu, který se částečně podařilo nastartovat, a sice zapojovat do těch školení odborníky nejen z řad orienťáků, ale i neorienťácké, tak aby ty přednášky byly zajímavější. Najít – resp. já myslím, že ty lidi máme – lidi, kteří se té metodice budou věnovat, kteří připraví metodické dopisy, aby ti trenéři v klubech měli nějakou oporu. Ve spolupráci s krajskými úřady se nyní vypisují granty na zvyšování trenérských licencí, vím, že v některých krajích již tyto granty jsou a bylo by dobré tyto využívat. To znamená, že když nějaký trenér bude mít zájem, tak udělejme mu to tak, aby na tom netratil a případně byl i motivován nějakou částkou třeba do začátku. Myslím si, že svaz se v poslední době začal věnovat práci finančního ohodnocení trenérů v jednotlivých TSM, kde nejde o to, že by ti trenéři byli nějak velmi honorování, ale mají dobrý pocit z toho, že té jejich práce si lidé váží a mají z toho nějaký drobný peníz a byl bych rád, abychom v tomto pokračovali. A obecně, když už jsme nakousli odměňování, tak my nemůžeme nikdy přejít v rámci našeho sportu z dobrovolnického systému, na druhou stranu bychom si měli vytvořit nějaký systém odměňování tak, aby lidé byli motivování. A bude to tak, jak jsem říkal i v případě svého odměňování při pořádání těch velkých akcí. Nebudou to žádné částky v řádu sta tisíců, ale v řádu tisíců podle toho, kdo pro ten svaz co dělá. Chci aby to bylo jasné a ne, aby to bylo vytržené z kontextu, že teď někdo něco chce, tak mu to buď dáme, nebo nedáme, ale mezitím zapomeneme, že pro ten svaz dělají další lidé, kteří oceněni nejsou nebo by nebyli. Ale stále budeme ten sport, který má velmi úzký placený aparát, protože nejsme a ani nechceme být třeba fotbalisty, kteří mají těch placených lidí v řádu stovek.

Nějaká slova na závěr?

Když už se nám blíží ty Vánoční svátky, tak já bych chtěl všem popřát klidné svátky. Byl bych rád, kdyby letos po letech napadl sníh a dalo se lyžovat, protože si u toho člověk vyčistí hlavu a je to zase trochu jiný pohyb než pro běžce i bajkery, takže pěkné vánoční svátky a přejme si, ať máme dost sněhu.

Díky moc za rozhovor!

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *