Lotyš Arturs Paulins: Na MS 2018 chceme zlato ze štafet!
Dnes je 17.10.2017

OB ve světě | Orientační běh | Rozhovory

V konkurenci několika výborných světových sprinterů si Artur Paulins vyběhl v závěrečném závodě Euromeetingu 2016 v Lotyšsku své první velké vítězství na mezinárodní scéně. Sice to nezachránilo jeho frustraci z uplynulé sezóny, ale výsledek by mohl být motivací do dalších sezón.

Jak ses dostal k orientačnímu běhu? Bylo to díky škole, rodině nebo kamarádům?

Moje první orienťácké kroky proběhly, když mi bylo 7 let, na začátku základky a od té doby už jsem se tohoto sportu nepustil. Moji bratři dělali orienťák taky, což mě motivovalo. Nyní je OB velkou částí mého života.

Proč jsi dal přednost orientačnímu běhu a ne třeba fotbalu či hokeji?

To je těžké říct. Opravdu si užívám orientační běh a už několikrát jsem byl schopný dosáhnout pódiových umístění. Vyhrávat závody odjakživa bylo (a stále je) mým cílem. Taky jsem neměl moc na výběr, moji bratři chtěli, abych se mu věnoval, a já jsem chytil svou šanci za pačesy.

Mohl bys trochu popsat, jak se vyvíjela Tvoje kariéra, jaké byly Tvoje první kroky?

Být na bedně mě odjakživa motivovalo. Vždycky jsem byl fyzicky silný, ale zároveň velmi nestabilní. Dokázal jsem vyhrát závod o dvě minuty a příště ztratit na jediné kontrole minut deset. Od svých 14 let jsem členem národního týmu, nikdy jsem nevynechal žádný EYOC ani JWOC, vždycky jsem se zúčastnil. Mám celkem 3 medaile z EYOCů, to byly moje první úspěchy. Pamatuji si, že jsem svedl i několik dobrých soubojů s Martinem Hubmannem a Mathiasem Kyburzem. Myslím, že ve věku okolo 16 let jsme byli na stejné úrovni. Oni ovšem začali seriózně trénovat a v posledních juniorských letech už běhali jinde, neudržel jsem se jich.

photomillersports

Vítězství ve sprintu na Euromeetingu v Lotyšsku Zdroj: euromeeting.woc2018.lv

V únoru ses připravoval na sezónu v Portugalsku. Mohl bys nám popsat, jak vypadala Tvoje letošní tréninková příprava?

Ano, v Portugalsku jsem absolvoval závody i několik tvrdých tréninků. Je to parádní místo na zimní přípravu. Byl jsem tu již po několikáté. Mám rád rychlý kamenitý terén okolo Portalegre. Letos jsem byl ve skvělé formě až do ME. Cítil jsem, že můžu útočit na TOP 20 jak ve sprintu, tak na krátké trati. Bohužel jsem dělal obrovské chyby…ve štafetách jsme neměli k medaili daleko (8. místo). Po ME jsem se cítil špatně, nevyužil jsem svojí šance na dobrý výsledek. Pak už odešla forma a dva měsíce přes MS jsem byl téměř na nule. Následně jsem vše obětoval přípravě na sprint a sprintové štafety. Byl jsem schopný se zlepšit, dosáhnout dobré rychlosti, ale opět jsem to neprodal.

Když jsi dorazil do Strömstadu, na co jsi nejvíce myslel?

Vlastně už dva týdny před WOC jsem se vnitřně vůbec necítil nechystaný na sprint, myslím technicky. Držel jsem to v hlavě nějakou dobu před závodem. Měl jsem strach z toho, že zklamu a nedostanu se do finále.

Jak moc jsi byl zklamaný z 20. místa v kvalifikaci sprintu, obzvlášť když jsi v posledních letech již třikrát po sobě finále na WOC běžel?

Dva dny po závodě jsem se cítil, jak kdyby mě někdo vysadil na pustém ostrově uprostřed ničeho. Fyzicky jsem byl schopný umístit se ve třetí desítce, ale kvůli 15 vteřinové chybě v kvalifikaci jsem byl mimo hru. Pořád jsem před sebou ale měl ještě jeden závod- sprintové štafety, a tak jsem se zkusil koncentrovat na pozitivní věci.

portugieseorienteeringblog

Portugal O’Meeting 2016 Zdroj: Portugieseorienteeringblog.com

Mohl bys shrnout své vystoupení ve Švédsku?

Propadl jsem ve sprintové kvalifikaci a taky výkon ve sprintových štafetách byl mizerný. Cítil jsem se špatně. Na druhou stranu jsem byl po WOC velmi motivovaný, chtěl jsem ukázat, že nejsem jen 80 kg kus masa.

Jak celkově hodnotíš WOC 2016 ve Švédsku?

Na stupnici od 1 do 10, bych řekl číslo 3. Byl to můj nejhorší WOC.

Předvedl jsi skvělý výkon na Euromeetingu před svým domácím publikem. Jak si ho ceníš?

Posledních 5 let jsem netrénoval úplně tvrdě, takže vítězství na Euromeetingu je mým největším úspěchem od EYOC 2007, kde jsem bral bronz ze sprintu. Vlastně jsem byl docela překvapený svou rychlostí. Pořád si ale nepřipadám dostatečně silný, abych bojoval s nejlepšími. Není pro mě zábava ztrácet… musím na tom zapracovat.

Když se podíváme na současný OB, myslíš, že jdeme správným směrem?

Je pravda, že se nyní dějí velké změny. Myslím si, že rozdělení WOC na sprintové a lesní bylo správné rozhodnutí. Uvidíme, které z těchto dvou WOC bude mezi orienťáckou populací oblíbenější. Podle mě je budoucnost OB sprint. Každý rok se jeho kvalita zlepšuje, exotické země jsou silnější, roste konkurence… Ale pro mě je momentálně větší otázkou, jak se zlepšit, ne jak změnit náš sport.

orienteering-it

Arturs Paulins na WOC ve Skotsku Zdroj: orinteering.it

Co znamená být orientačním běžcem v Lotyšsku?

V Lotyšsku běhám za „OK Azimut“, ale na mezinárodní úrovni za lotyšský klub „IGTISA“. Mám tam výborné zázemí a všichni jsou přátelští. Jsme jako velká rodina a opravdu si užívám každou minutu s mými lotyšskými přáteli. Doufám, že brzy předvedeme nějaký výkon do TOP 10 na Jukole nebo Tiomile. Od roku 2010 jsem v národním týmu a musím říct, že nyní je situace mnohem lepší než před 6 lety. Máme větší podporu a finského hlavního trenéra, který vše posouvá správným směrem. Cílem našeho svazu je zlato ze štafet na WOC 2018 doma v Lotyšsku, takže na sobě všichni tvrdě makáme. Musím říct, že v naší zemi máme spoustu krásných terénů a map, což nám usnadňuje se technicky posunout. Osobně musím přiznat, že preferuji spíše rovinatější, rychlé a detailní terény.

Je medaile na domácí půdě Tvým dlouhodobým cílem?

Do jara 2014 jsem nepřemýšlel o medailích. Tehdy jsem si ale řekl, že bych si měl dát nějaký pořádný cíl. Medaile z WOC 2018 je dlouhodobý čtyřletý cíl, myslím, že máme šanci na medaili ze sprintových štafet. Individuálně to bude obtížné, ale máme výborné štafetové běžce jako je Davis Dislers a Sandra Grosberga. Takže se na sprintovky těším víc, než na sprint. Ale dvě medaile, to by byl můj nejdivočejší sen.

Uvidíme Tě na OB i za deset, dvacet, třicet let?

Doufám, že ano. Nemám ale žádné další plány po roce 2018. Možná ukončím vrcholnou kariéru.

Zpracováno s laskavým svolením Joaqima Margarida, originál rozhovoru naleznete na stránkách PortugueseOrienteeringBlog.

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *