Anastasia Denisova: Je těžké dostat se z juniorské na seniorskou elitní úroveň
Dnes je 23.10.2017

OB ve světě | Orientační běh | Rozhovory

Asi nejpříjemnějším překvapením letošního mistrovství světa ve švédském Strömstadu se stala mladá Běloruska Anastasia Denisova. Ve sprintu získala svou první velkou individuální medaili, která je zároveň první běloruskou medailí z MS. K bronzu ze sprintu přidala 6. místo na klasické trati a 8. místo na krátké trati, stala se jednou z nemnoha závodnic, která absolvovala všechny závody.  Kam ji tyto výsledky posunuly, jak se k orientačnímu běhu dostala a jaké jsou její sny? To vše se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Bylo Tvým cílem získat na letošním MS ve Strömstadu medaili? Jak se to vlastně stalo?

Myslím, že hodně závodníků má jako svůj cíl zisk medaile, ani já nejsem výjimka. Pro letošní rok jsem ale neměla žádnou speciální ambici, spíš jsem se soustředila na nejlepší možný výkon a pak už jsem jen sledovala, na jaký výsledek to bude stačit. Jsem ráda za pomoc, které se mi dostalo a bez které bych nebyla tam, kde jsem. Za prvé je to můj švédský oddíl Sävedalens AIK, za který běhám od roku 2012. Před rokem jsem se spolu se svým přítelem, který je zároveň i mým trenérem, přestěhovala do Göteborgu, což při přípravě také sehrálo svou roli. Samozřejmě nesmím zapomenout na své rodiče a předchozího trenéra, bez nich bych nebyla tam, kde jsem.

Vzpomeneš si přesně na moment, kdy ses dozvěděla svůj konečný výsledek? Jaký to byl pocit?

Samozřejmě. Bylo to něco úžasného! Jakmile jsem doběhla, věděla jsem, že vedu. Za mnou ale startovalo dalších devět skvělých běžkyň. Po zlatém doběhu Maji Alm na mě moji týmoví kolegové z publika ukazovali, že budu asi třetí. Uvědomila jsem si, že je to, o čem jsem dlouho snila a že se to splnilo. Taky se mi vybavila všechna vynaložená námaha, která se mi s tou medailí vrátila zpět. Samozřejmě to bylo o to silnější, že jsem vybojovala první medaili pro svou zemi v její historii.

Jak a kdy jsi vlastně oslavila tenhle úžasný výkon?

Po závodě začalo silně pršet, což oslavu trochu odsunulo, ale měla jsem s přítelem malou společnou večeři a koláč.

jwoc_petr_hap

JWOC 2013: První důležitá medaile. Foto: Petr Háp

Vraťme se o pár let zpět. Jak ses vlastně seznámila s orientačním během? Byla to láska na první pohled?

Moji oba rodiče jsou orienťáci, takže upřímně, asi jsem moc neměla na výběr. Zpočátku se mi to moc nelíbilo. Bála jsem se být sama v lese. Vlastně jsem chtěla být biatlonistkou. Jezdila jsem s rodiči na všechny závody, našla si tam postupně kamarády, což mě u orienťáku udrželo.

Co si myslíš, že dělá orientační běh jedinečným?

Mám ráda orientační běh sám o sobě, taky mě baví cestovat. Závody nejsou nikdy stejné, člověk se nenudí. Myslím, že to je jedinečné.

Je tvůj život jen o orientačním běhu?

Není. Dokončila jsem magisterské studium ekonomie a začala jiné na univerzitě v Göteborgu. Mimo orientační běh závodím ještě v rádiovém orientačním běhu a cross country. Také se učím švédsky, ikdyž to jde kvůli dalším povinnostem docela pomalu.

Jak konkrétně probíhala příprava na letošní mistrovství světa?

Už na podzim roku 2015 jsme s trenérem udělali plán. Měla jsem celkem dobrou zimu s tréninkovým kempem v Portugalsku. Na jaro jsme měli v plánu zúčastnit se závodů švédské ligy a ME v České republice. První dva závody švédské ligy dopadly dobře, ale potom jsem se zranila a místo ME jsem musela dva měsíce vydržet bez běhání. Na začátku června jsem začala pomalu běhat a budovat formu na MS. Po zranění jsme se rozhodli soustředit se zejména na sprint. Neznamenalo to, že jsme úplně vynechali lesní disciplíny, ale hlavním cílem bylo uspět ve sprintu.

denisova2

WOC 2016: doběh middle. Foto: Worldofo.com

Jak bys nám popsala svůj týden na této vrcholné akci?

Těsně před závody jsem byla opravdu nervózní. Čím více se závody blížily, tím více jsem byla nervózní. Ihned po kvalifikaci moje nervozita dosáhla svého vrcholu, což odešlo až s rozcvičováním před finále. Pohled na rutinu ostatních závodníků mě uklidnil a zkoncentroval, věděla jsem přesně, co mám dělat. Po zbytek týdne jsem běžela už úplně v klidu, nebyl na mě žádný tlak a mohla jsem si vše více užívat. Samozřejmě by toho šlo říct k jednotlivým závodům daleko více, ale nejdůležitější bylo, že jsem jednoduše dělala to, co jsem měla. Jsem velmi spokojená.

Kdo podle Tebe podal na WOC úplně nejlepší výkon?

Velký dojem na mě udělaly výkony Natalie Gemperle. Měla tu skvělý týden, podala úžasné výkony a vyhrála tři medaile. Vypadá velice klidně a spokojeně při všem, co dělá. Užívala jsem si ji pozorovat při všech jejích startech na WOC ve Strömstadu.

Co konkrétního pro Tebe ale znamená Tvůj výsledek?

Je těžké říct, co pro mě tento výsledek znamená, ale stoprocentně mě velmi inspiruje.

A jak důležitá může být Tvoje medaile pro rozvoj orientačního běhu v Bělorusku?

Nyní v Bělorusku nežiji, takže nevím, co se tam dělo po WOC. Opravdu doufám, že to je důležitý milník a hlavně inspirace pro všechny mladé sportovce. Samozřejmě by bylo skvělé získat trochu pozornosti a podporu od vlády, musíme doufat. Nyní nemáme mnoho ekonomické podpory. Platíme si startovné, cestování i běžné životní náklady během všech důležitých závodů. Aby závodník tyto prostředky získal, musí chodit do práce nebo mít vlastní sponzory. Pokud chodí do práce, má méně času a energie na trénink, navíc téměř všechny jeho úspory končí v orientačním běhu, což očividně není dobrá motivace pro mladé závodníky. Musím říct, že není mnoho rodičů, kteří by chtěli pro své děti takovou budoucnost, což je důvod, proč je dávají na jiné sporty.

V letošním roce se běloruská federace OB rozhodla podpořit národní tým tím, že nám platí polovinu startovného. Myslím, že moje medaile ukazuje, že to bylo správné rozhodnutí a pro svaz by do budoucna mohlo být jednodušší získat podporu od státu nebo sponzorů.

Jak dlouhý krok je mezi bronzovou medailí z JWOC v Hradci Králové 2013 a letošním bronzem ve švédském Strömstadu?

Očividně je velmi těžké dostat se z juniorské na seniorskou elitní úroveň. V ženské kategorii to může být o něco jednodušší, ale stejně to vyžaduje spoustu tvrdého tréninku. Mně trvalo tři roky, abych opět mohla bojovat s nejlepšími.

denisova

Bronzová radost medaile, Zdroj: Blog Anastasie Denisove

Jakou radu bys dala mladým běžcům a běžkyním, kteří se nachází na tomto „bodu zvratu“?

Moje rada je zůstat v klidu a nezvyšovat tréninkové dávky příliš a příliš brzy. Trénovat efektivně.

Jaké jsou Tvoje sny, kde se vidíš v budoucnu?

Mým snem je mít velký dům u jezera a dvě děti. Chtěla bych se stát dobrou finanční specialistkou, ale pokud se bavíme o mé sportovní kariéře, samozřejmě bych chtěla zlepšit své orientační schopnosti zároveň s rychlostí. Eventuálně by mě mohla tato strategie dovést k nějakým dobrým výsledkům.

 

Zpracováno se svolením Joaqima Margarida, originál rozhovoru naleznete na stránkách PortugueseOrienteeringBlog.

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *