11 hodin hrůzy a beznaděje
Dnes je 25.11.2017

OB v ČR | Orientační běh | Reportáže

11 hodin hrůzy a beznaděje musela znovu po pěti letech prožít chudák paní Zdena – nejslavnější občanka Řídelova na Jihlavsku, která tam vlastně vůbec nebydlí. Bizarní příběh z dost možná nejpitoměji podané reportáže jedné komerční české televize všech dob ji totiž připomnělo přes 1200 odvážných orientačních běžců, kteří se sjeli k nedalekému Velkému Pařezitému rybníku na další ročník H.S.H. Vysočina Cupu, zvaného „Botasu“, který uspořádal SK Chrast. A opět se ukázalo, jak je orientační běh krásným adrenalinovým sportem. Na rozdíl od Tatry orienteering zde sice nebyli k vidění medvědi, ale les obsahoval spousty nebezpečných kořenů, a to nejen těch bludných. Zejména v rozmezí 11 hodin od sobotního podvečera do nedělního rána zde zapadával pod kořen jeden orienťák za druhým, který se vždy bušením do kořenu snažil přivolat pomoc. „Zdeno?“

Garant rubriky Hustík na O-News.cz – v jejímž duchu se nese úvod naší reportáže – Jan Schulhof, zapadl pod kořen u Řídelova na Jihlavsku. Na fotografii Tomáše Kobra si snaží přivolat pomoc zoufalým bušením do kořene.

H.S.H. Vysočina Cup ale není jenom o společenských akcích, Mistrovství Galaxie v pivních štafetách a sobotnímu večírku, které ovšem k prázdninovým závodům tak nějak patří. I když prázdninový, stále je to rankingový závod, a tak se i běhalo. Konkrétně okolo Míchovy skály, kde OK Jihlava hostil v roce 2015 dvojzávod ČP štafet. Při sobotní klasice se pak závodníci delších kategorií dostali až pod vrchol Javořice, kde byla přimapována nová porostově pestrá část lesa, která osvěžila orientační náročnost víkendového klání.

V celkovém součtu dámskou elitu opanovala brněnská Natalia Hiklová před její oddílovou kolegyní Barborou Hruškovou a chotěbořskou Kamilou Gregorovou (4. Tužilová, 5. Omová). Prvních pět dam se vešlo do tříminutového rozestupu. To v mužích zatápěl nabitému startovnímu poli českých reprezentantů Švéd Rassmus Andersson, který i přesto, že si neudržel formu i do závěrečné etapy, kde zaznamenal “až” sedmý čas, ostatní etapy opanoval a s přehledem zvítězil o takřka šest minut před Švýcarem v hradeckých barvách Baptistem Rollierem. Třetí místo urval v závěrečném handicapu Jan Procházka z Pragy Praha (4. Nykodým, 5. Kubelka, 6. Král).

Mapa druhé etapy, H21E.

Ražení bez ražení

Pořadatelé se také ve spolupráci s partnerem závodu firmou H.S.H. odhodlali k premiéře bezkontaktního ražení SIair na českých závodech pro širší veřejnost a spustili krabičky v patřičném módu. Závodníkům tak stačilo proběhnout okolo kontroly ve vzdálenosti přibližně do 40 centimetrů. Jak říká hlavní rozhodčí závodu Jan Krejsa, zkušenost s použitím SIair pro větší počet lidí byla pozitivní a bez zásadních problémů při druhé etapě, která k tomu byla vyhrazena (pořadatelé ale měly krabičky naprogramované v módu bezdotykového ražení po všechny etapy). Pouze v sobotu ale měli závodníci, kteří “SIACem” nedisponují možnost si čipy bezplatně zapůjčit a systém si vyzkoušet. “Možnost zdarma vyzkoušet čipy SIAC využilo 354 závodníků, dalších 29 absolvovalo trať s vlastním čipem tohoto typu. Celkem tedy využilo možnosti bezkontaktního ražení 383 závodníků z 1280 ve druhé etapě.”

A jaké byly ohlasy? “Přes pár skeptických reakcí při půjčování se neobjevila žádná negativní recenze po závodě. Z těch pozitivních mě zaujala zmínka o rychlém odbavení a plynulém odběhu v případě, kdy na jednu kontrolu dorazili současně tři závodníci. Tato zkušenost mě vede k úvaze, že přednosti těchto čipů by mohly být efektivně využity zejména při závodech s hromadným startem (štafetách), kde dochází ke srocování závodníků především na rozběhových kontrolách,” uvažuje zajisté správným směrem Honza Krejsa. “Celkově prvotní zkušenosti závodníků vyzněly tak, že tato generace čipů dodá další výhodu závodníkům, kteří zvládají mít předem rozmyšlený odběh od kontroly a nepotřebují se u ní vydýchat.”

Pořadatelé se ovšem přesvědčili, že každá premiéra s sebou nese i určité porodní bolesti, když se dopustili chyby při čtvrtečním tréninku. “Startovací a cílovou SI kontrolu jsme měli na stejném místě, v reálu na stojanech necelý půlmetr od sebe. Zájemce o měřený trénink tak odstartoval, ihned poté se mu ale čip vypnul cílovou kontrolou a na trati už fungoval jen v běžném režimu.” Funkce bezdotykového ražení totiž čip vybijí, a tak se aktivuje kontrolovací krabičkou ve startovním koridoru a vypne oražením cílové jednotky. “Protože šlo pouze o trénink, s úsměvem to vzali i sami závodníci. Stavba tratí to běžně téměř nikdy nenabízí, ale měli by si na vzdálenosti dávat pozor třeba stavitelé štafet při vytyčení koridoru závodníkům odbíhajících po předávce na svůj úsek vedle koridoru s cílovou jednotkou. Závodník sám by si měl být vědom, že v rámci zachování funkce bezkontaktního ražení nemůže volit postup v bezprostřední blízkosti cílové kontroly,” vyjmenovává Krejsa prvotní rady pro budoucí uživatele. Při ostatních etapách pořadatelé evidentně raději nechali cílové krabičky v běžném módu a závodníci tedy museli raději razit.

Mapa závěrečné nedělní etapy, H21E.

“Botas” 2017 se rozhodně opět vydařil, a to jak po sportovní stránce, tak společensky, kde pořadatelé opět předvedli, že o doprovodný program se postarat umí, aniž by tím nějak utrpěla sportovní stránka, což závodníci zajisté vždy ocení. “Ohlasy máme celkově zatím rozhodně pozitivní, jak na sportovní část, tak doprovodný program. Velice se nám osvědčilo již pravidelné dělení kempů na „hlučné“ a „klidné“ – letos jsme řešili pouze jedno doporučení na vystěhování z kempu, který byl předem označen jako hlučný, což je výrazný úbytek oproti dřívějším ročníkům. S několika negativními reakcemi jsme se setkali v souvislosti se zdražením startovného pro příchozí. Úmysl byl především registrované závodníky (a těch je v příchozích většina, i když by tratě podle nás měly sloužit zcela jiným účelům) donutit hlásit se včas a zbavit se front na prezentaci či problémů s nedostatečným počtem vytištěných map,” což se zajisté dá pochopit. Pokud už hledat chyby, tak by se dala vytknout na pár místech možná nedostatečná revize náletových hustníčků, které se za dva roky trochu více rozrostly do šíře, či to, že třetí etapa už z většiny  pouze “recyklovala” terén dvou předchozích. Les to byl ale pro oko pohledný, k běhu přívětivý, a tak to zajisté nikomu ze závodníků příliš nevadilo.

Když už jsme tedy začali článek parodií zpravodajství jedné z našich televizních stanic, tak ve stejném duchu i skončíme. Náš Prázdninový inspektor uděluje letošnímu “HSHčku” zlatou medaili.

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *